Česká verze Údolí, kde dnes ještě bydlím: Je nádherné, opravdu šťastné, je krásné; je skutečně korunou všech údolí. Kdo pochybuje, ten se má na ně podívat. Jeho ohyby tvoří trojúhelník ohraničený zelení hustého lesa; kde kosi zpívají písně, kde kvetou statisíce pomněnek. Od východu tu dolů bublá potůček, tak krásný a čistý, jenž oči osvěží a během roku dává obživu mlynářům. Je obklopen horami, tomu sice nejsou všichni nakloněni. Může však člověk žít zdravěji? To ukázala cholera. I hory poskytují radost, když člověk ráno vystoupí na vrchol. Jak nádherně zde vršky leží, kam až nám dosahuje obzor. Vlčí hora, na východě, je menší, vyhlídka na Rumburk je dobrá. Zde také odpočívají kosti rytířů, propadlé ve zdech a troskách. Šternberk, na jihu ležící, má vskutku romantický půvab. Já nekradu, nelžu, když řeknu: Klíč k "Saskému Švýcarsku". Ty rokle, ty nás zajistily, když k nám někdy přišel nepřítel. Neboť těch nedobude žádný Blücher, ba do nich nevstoupil Vandamme. Pojmenovat vám to šťastné údolí je mi nejsladší povinností: Každý bude znát Hemmehübel. Hemmehübel, já nezapomenu. A kdyby i devětset let mi darovala hvězda života, tak zvolám ještě na márách: "Hemmehübel neopouštím rád!"

Original Version Das Tal, wo ich heute noch wohne: Ist herrlich, recht glücklich, ist schön; Ist wirklich von Tälern die Krone. Wer Zweifelt, der soll sich's besehn. Es bildet ein Dreieck sein Krümmen Umgrenzt von walddichtem Grün; Wo Amseln die Lieder anstimmen, Viel Tausend Vergissmeinnicht blühn. Von Osten da murmelt herunter Ein Bächlein, so mild und so klar, Es macht die Augen so munter Und nähret die Müller durchs Jahr. Es ist mit Gebirge umgeben, Dem sind zwar nicht alle geneigt. Doch kann man gesünder Leben? Das hat die Cholera gezeigt. Auch Berge gewähren Vergnügen, Wenn früh man den Gipfel besteigt. Wie herrlich die Giprel da liegen, Soweit uns der Horizont reicht. Der Wolfsberg, der östlich, ist kleiner, Die Aussicht nacb Rumburg ist gut. Da ruhen auch Rittergebeine, Verfallen in Mauern und Schutt. Der Sternberg, in südlicher Lage, Ist wirklich romantischer Reiz. Ich stehle nicht stehle nicht, wenn ich sage: Der Schlüssel zur "Sächsischen Schweiz." Die Schluchten, die machten uns sichr Wenn jemals ein Feind zu uns kam. Den diese erobert bin Blücher, Ja diese erstieg nicht Vandamme. Dies glückliche Tal euch zu nennen, Ist mir die süßeste Pflicht: Ein jeder wird Hemmehübel kennen. HemmehübeI,vergesse ich nicht. Und wenn auch neunhundert Jahre Mir schenkte der lebende Stern, So rufe ich noch auf der Bahre: "Hemmehübel verlaß ist nicht gern"!

<< Zpět