Brtníky čp. 176
Je to již déle než rok, kdy vyhořel v Brtníkách Na růžku roubeno-podstávkový dům č.p. 176
a tři týdny nato lehla popelem sousední "Stará pošta" s č.p. 175.
Žháři nebyli dopadeni, majitel s domy nic nedělá...
Oba objekty rychle chátrají a zdá se, že je čeká již jen demolice.Vzpomínka na oba domy vyšla v časopise Děčínské vlastivědné zprávy č. 2/2011.
Připomeňme si historii těchto historických objektů prostřednictvím článku:
Vzpomínka na roubený dům s podstávkou č.p. 176 v obci Brtníky
Jakub HloušekPožáry v obci v roce 2011
V roce 2011 došlo v obci Brtníky ve Šluknovském výběžku ke dvěma úmyslně založeným požárům. Neznámý žhář zapálil dva historické domy, které stály hned vedle sebe. Jednalo se o třípatrový zděný dům č.p. 175, postavený ke koci 19. století jako poštovní úřad, a starší jednopatrový roubený dům s podstávkou č.p. 176.
Nejdříve se ocitl v zájmu žhářů roubený dům. Ve čtvrtek 15. září ve 3 hodiny ráno byl nahlášen požár, ke kterému se sjely hasičské sbory ze Šluknova, Brtníků, Rumburku a Velkého Šenova. Plameny již zcela zachvátily dřevostavbu, takže hašení probíhalo jen s obtížemi. Požár byl zlikvidován kolem 8. hodiny ranní. Podařilo se zachránit pouze přízemí, obvodové zdi nad podstávkou a cihelná obvodová zeď v patře směrem k domu č.p. 175. Dům byl opuštěný, takže nikdo naštěstí nepřišel o život ani nebyl zraněn.
Dům č.p. 175 začal hořet ve středu 5. října kolem 2. hodiny ranní. Celá střecha již byla v plamenech, když přijely hasičské jednotky ze Šluknova, Brtníků, Rumburku, Jiříkova, Velkého Šenova, Mikulášovic a Království. Na půdě byla lokalizována 4 ohniska požáru, která se podařilo uhasit kolem 9. hodiny ranní. Ani tento dům nebyl obydlený. Po roce 1945 sloužil společně s domem č.p. 176 jako rekreační středisko společnosti ČEZ Teplice. Posledním majitelem obou domů byla společnost Chateau Šternberg, s.r.o. se sídlem ve Hřensku.
Nechci rozebírat důvody, které vedly k podpálení těchto domů v rozmezí tří týdnů, raději se více věnuji roubence č.p. 176, která byla vzácnou ukázkou lidové architektury Šluknovského výběžku, a jejíž nenahraditelnou ztrátu si zřejmě uvědomíme až po čase.
s domy č.p.175 a 176Podstávkový dům
Podstávkový dům je typická obytná stavba Šluknovského výběžku. Rovněž v Brtníkách se stavěly většinou domy podstávkové, buď celoroubené s podstávkou, nebo roubené s hrázděným patrem a podstávkou. Nejvíce zachovaných domů pochází z 19. století.
Jak vznikl a čím je typický?
Největší výskyt podstávkových domů je v oblasti Horní Lužice a česko-německého pohraničí. Tento typ domu vznikl pravděpodobně propojením konstrukčních dovedností řemeslníků ze všech tří zemí a využívá v plné míře jejich osvědčených stavebních metod. Roubená obytná část, kde se topilo, držela teplo, zatímco zděná nebo stavebně úspornější hrázděná část zpravidla vytápěná nebyla a sloužila pro spaní a hospodářské účely. Podstávka samotná je důmyslná podpůrná konstrukce, která převádí zatížení střechy (a pokud dům má patro, tak i patra) přímo k základům. Díky tomu nese roubená světnice umístěná uvnitř podstávky "pouze sama sebe" a nebortí se.
Lze předpokládat, že podstávkový dům vznikl již ve 14. nebo 15. století. Podstávku je možné ikonograficky doložit pro dobu kolem roku 1490. Nejstarší dochovaný podstávkový dům v česko-saském pohraničí najdeme v Neusalza-Sprembergu. Byl postavem kolem roku 1530 a dnes je v něm umístěno vlastivědné muzeum. Většina dnes ještě stojících podstávkových domů byla postavena po roce 1700. Svého vrcholu dosáhl podstávkový dům koncem 18. století. Pojem "podstávka" byl do odborné literatury zaveden panem Otto Grunerem v roce 1893.
Popis domu č.p. 176
Dům č.p. 176 stojí v dolní části obce u hlavní silnice vedoucí do Mikulášovic, naproti odbočce do osady Kopec.
Jedná se o dvoupodlažní roubený dům s podstávkou s mansardovou střechou s námětky. Prostor pod střechou prosvětloval vikýř se sedlovou stříškou. V zadní části je k domu přistavěn zděný přístavek. Dům je částečně podsklepen, jedno sklepní okno se nachází na hlavní štítové straně objektu, druhé na okapní straně směrem do ulice je v současné době zazděné. Sklep byl vyhlouben v pravé části od hlavního vchodu, pod síní a obývací světnicí. Vstup do sklepa, který je vyzděn z pískovcových kvádrů, vede ze síně v místě pod schodištěm. Schody se v dolní části stáčejí doleva. Sklep tvoří jedna větší místnost zaklenutá valenou klenbou, do níž se vstupuje úzkou chodbou zaklenutou segmentovou klenbou. Sokl domu je zhotoven z pískovcových kvádrů. Hlavní vchod tvoří rámové dřevěné dvoukřídlé dveře s asymetrickým členěním a dvanácti výplněmi, z nichž tři v horní řadě jsou zasklené. Dekorativní výzdoba dveřních křídel vytváří iluzi třídílných dveří. Dveře jsou orámovány dřevěným, červeně natřeným portálem. Před vchodem stála kamenná rampa, po níž se vcházelo dovnitř domu. Touto cestou bylo rovněž dodáváno zboží do obchodu, který se v domě nacházel. Za minulého režimu byla rampa z důvodu rozšíření komunikace odstraněna, od té doby byl hlavní vchod těžko přístupný. Přízemí a 1. patro jsou roubené z masivních trámů, vyšší podlaží a střechu nese dřevěná konstrukce ze sloupů, tzv. podstávka. Podstávka je tvořena svislými zdobenými trámy (sloupky podstávky), mezi nimiž je vždy stlačený oblouk sestavený z rozpěry a dvou záporek. Oblouk je rovněž zdobně vyřezáván. Celá podstávka je obložena bedněním, které se skládá z prken pero-drážka. V místě, kde se sloupek spojuje se záporkou, má toto bednění ozdobnou lištu. V dnešní době bednění na podstávce částečně chybí.
Tesařské zdobení podstávky se z větší části dochovalo do současnosti, je dekorativně vyřezávaná s profilovanými sloupky. Roubení v 1. patře mělo před obedněním mezi okenními tvory dřevěné vyřezávané sloupky, tzv. pilastry.Zároveň s podstávkou bylo v 1. třetině 20. století obedněno i první patro. Ve stejné době byla v přízemí vyměněna okna i s orámováním. Okna v 1. patře pocházejí z poloviny 19. století. Podstávka, roubení, korunní římsa, zdobený štít a štítová okna se jeví ještě starší.
Korunní a mezipatrová římsa byly ze dřeva. Štít byl rozdělen na dvě části, které zároveň oddělovaly podlaží v podkroví. Dolní část měla dvě okna, u kterých již chyběla okenní křídla. Celá tato část byla pobita svisle kladenými prkny na sraz, spoje mezi jednotlivými prkny byly přelaťovány. Spodní část byla dole zakončena malou stříškou, kterou pokrývaly dřevěné šindele. Horní část štítu byla pobita prkny, loženými šikmo na střed, prkna byla přelaťována. Středem štítu vedla širší lať, přesahující do dolní části štítu, kde byla zdobně vyřezána. Horní část štítu zdobily dřevěné obloučkové vlysy.
Okna v polích podstávky jsou tvořena dvěma křídly ven otvíravými, v horní části jsou opatřena vodorovnou příčkou. Po obou stranách okenního otvoru jsou svisle umístěny dřevěné hranoly, na nichž jsou přibity ozdobné prvky, připomínající sloupy, v horní části zakončeny volutou. Nad okenními otvory jsou masivní římsy. Vnitřními okny byl dům vybaven pravděpodobně až po roce 1945.
Jak již bylo zmíněno, okna v 1. patře pocházejí z 19. století. Okna jsou dvoukřídlá, dělená na tři pole, dovnitř otvíravá. Parapet ani křídla nebyly v době obednění objektu nijak upravovány, nově zhotoveno bylo pouze orámování oken.V přízemí se dosud nalézají tyto místnosti: první dvě pole podstávky napravo od vstupních dveří zahrnují obytnou světnici a za ní dvě další místnosti. Zděná místnost, která zasahovala do prostoru síně, sloužila pravděpodobně jako pekárna. Ve třetím poli je síň, nalevo od vstupu můžeme vidět místnost, kde snad bývala dílna či obchod. Uprostřed této místnosti je vyhlouben mělký úložný prostor Za místností se nalézá menší zděná prostora, která je zaklenuta českou klenbou. Sloužila zřejmě jako sklad potravin. Tato místnost má v zadní stěně okenní otvor vedoucí do dřevěného přístavku, ve kterém se nalézá suchý záchod. Přístavek prosvětlují dvě okna. Nalevo od čtvrtého pole podstávky je další prostor, vyzděný z pískovcových kvádrů, se samostatným vstupem, který tvoří dřevěná vrata. Zde bývala pravděpodobně vozovna nebo sklad nářadí. Do tohoto prostoru je možné projít také z dřevěného přístavku. V patře, které bylo rovněž roubené, se nacházely další obytné místnosti.
Břidlicová krytina byla v 90. letech 20. století nahrazena asfaltovým šindelem, který však vlivem povětrnostních podmínek rychle zchátral. Střecha a okapy se nacházely před požárem ve špatném stavu, některé okenní tabulky byly rozbité. V 1. patře na okapní straně do ulice napravo od vstupu chybělo venkovní okno. Veškeré vnější dřevěné prvky již neměly žádný ochranný nátěr. Objekt byl opuštěn a nedostatečně zajištěn proti vniknutí nepovolaným osobám.
Po požáru se dům nalézá v havarijním stavu, ale jeho torzo ještě stojí. Shořel krov, zastropení 1. patra, vnitřní příčky v 1. patře, zadní obvodové stěny i dřevěné schodiště vedoucí z přízemí do patra. Částečně se zachovalo zastropení místnosti nad světnicí.
Historie domu a jeho obyvatel
V 18. století sloužil objekt nejen jako obytný dům, ale také jako pekárna. Minimálně dvě století patřil rodině Röslerů. Před rokem 1750 jej vlastnil Hans Christoph Rösler. V 2. polovině 18. století patřil dům jeho synovi, pekařskému mistrovi Jacobu Röslerovi (1740-1811), který jej obýval s manželkou Apolonií a početnou rodinou. Jeden z potomků, Franz Josef Rösler (1790-1869), žil v domě v 1. polovině 19. století. Zprvu se živil jako punčochář, později se z něho stal majitel továrny na punčochové zboží. Jeho syn Franz (*1837) bydlel rovněž v
č.p. 176, měl za manželku Theresii Rösler, dceru obchodníka Franze Röslera z blízké osady Kopec. Po její smrti se znovu oženil, vzal si Marii Floru Kettner z Lobendavy. Ve vedlejším domě č.p. 175 žil jeho bratr Franz Josef Rösler (*1835). Oba bratři kráčeli v otcových šlépějích a uváděli jako své zaměstnání "továrník".
V domě bydlel také nejstarší syn Franze Josefa Röslera, Josef Rösler (1812-1893), povoláním slévač cínu. Jeho syn Gustav (1846-1879) byl rovněž cínařem, zemřel však záhy, již ve svých 33 letech.Přibližně v letech 1870-1914 patřil dům rodině Stelzigů. Významnějším představitelem rodu byl řídící učitel Anton Stelzig, který tu žil po odchodu do důchodu až do své smrti v roce 1871.
V době sčítání lidu, v roce 1921, se v domě nacházely 2 bytové jednotky. V jedné žila rodina obchodníka Franze Maie (*1873) se dvěma dětmi, přistěhovali se do obce z Jiřetína pod Jedlovou. Franz Mai v domě provozoval hokynářství. V druhém bytě žil vdovec Josef Faber (*1879), který pracoval jako přadlák ve stávkové továrně Johanna Klingera v Brtníkách. Do Brtníků se přistěhoval v roce 1913 ze Starých Křečan. Dům tehdy patřil obchodníkovi Antonu Eitrichovi z Horního Podluží.
Za 2. světové války byl majitelem domu syn Franze Maie, Johann Mai (*1901), který pokračoval v živnosti svého otce a vedl tu obchod. Obchodu se říkalo "Krämerei "bei Stelz´cho". Johann Mai zahynul během 2. světové války.
Po 2. světové válce sloužil objekt krátce jako obytný dům. Od padesátých do devadesátých let 20. století patřil společně se sousedním domem č.p. 175 podniku ČEZ Teplice, který jej využíval jako technické zázemí pro rekreační středisko v č.p. 175. Po roce 1990 byly oba domy prodány, posledním majitelem obou domů byla společnost Chateau Šternberg, s.r.o.
Krátce o domě č.p. 175
Sousední, dříve malý roubený dům č.p. 175, který byl kolem roku 1880 nahrazen velkým cihlovým domem v neorenesančním slohu, získal přezdívku "Bílý dům" (Weisse Haus), říkalo se mu také "stará pošta" (die alte Post). Poštovní úřad existoval již ve starší dřevostavbě. V 70. a 80. letech 19. století bydlel v domě č.p. 175 a působil na zdejším poštovním úřadě poštmistr Franz Müller. Kromě pošty bylo v domě zřízeno několik bytových jednotek.
V 60. až 70. letech 20. století proběhly na domě nešťastné stavební úpravy. Došlo k výměně oken, neorenesanční fasáda byla zakryta břízolitovou omítkou a před hlavním vchodem byl postaven nevzhledný přístavek, který sloužil jako zádveří.
Co na závěr?
V obci bylo roubených podstávkových domů s mansardovou střechou postaveno více, avšak do dnešní doby se jich v původním stavu zachovalo minimum. Tento dům byl cenný hlavně tím, že po staletí odolával jakýmkoli větším přestavbám. Zdobení podstávky a štítu bylo jedinečnou ukázkou zručnosti místních tesařů. Většina dosud stojících domů je znehodnocena necitlivými stavebními úpravami. Narušené dekorativní části domů nebývají nahrazeny novými plnohodnotnými prvky, ale jsou často zcela vynechány.
V případě podstávkového domu č.p. 176 přišla proto obec o velmi hodnotnou stavební památku.
Prameny:
- Belisová N., Patzelt Z., Sojka V.: Lidové památky Českého Švýcarska, Krásní Lípa 2006
- Bernert Karl a kol.: Obrázkový slovník lidové architektury v Horní Lužici, Drážďany 1995
- Koch Alfred: Heimatbuch des Dorfes Zeidler, manuskript, 1965/66
- SOA Litoměřice, pobočka Děčín, velkostatek Lipová, Soupis poddaných obce Brtníky
- SOA Litoměřice, SOkA Děčín, Sčítání lidu 1921
- SOA Litoměřice, římsko-katolický farní úřad Brtníky, matriční knihy
- písemné svědectví pana Martina Jahnela
- terénní průzkum z let 2010-2011
<< Zpět