V období před rozhlasem a televizí se hudba na vesnici provozovala většinou jako chrámová, také v pěveckých spolcích, ve sboru pochodové hudby nebo po domácnostech. Protože drahý klavír byl na vesnici ještě kolem roku 1900 vzácný, používali laičtí hudebníci hlavně smyčcové a dechové nástroje a lidovou tahací harmoniku. Tito vesničtí muzikanti hráli sami nebo v malých skupinách, jen ve větších vesnicích byl kostelní sbor, pěvecký spolek a pochodová hudba.

Chrámová hudba
Již v roce 1711 daroval Hans Friedrich Hantschel kostelu 2 vojenské bubny za 30 říšských tolarů, 3 pozouny věnovali velikonoční zpěváci za 12 říšských tolarů a na 1 kostelní basu i se strunami sebral nakladatel Christ. Meuer 6 a půl  říšských tolarů. Později k tomu přibyly ještě housle, trubky, lesní rohy a klarinety.
V kostele se používaly staré varhany z let 1834 a 1878. Nové varhany postavila v roce 1924 firma Růžička z Prahy. Byly přitom použity staré cínové píšťaly, které pro svou historickou hodnotu přečkaly 1. světovou válku. Varhany byly řízeny pneumaticky, měly 2 manuály, 26 rejstříků a 19 znějících hlasů, 4 pevné kombinace, nožní zesilovač zvuku a pedálové řazení. Tlak vzduchu se mohl vyrábět šlapáním nebo elektromotorem.

Interiér a varhany v brtnickém kostele

Kostelní sbor
Od pradávna byl ve většině obcí s kostelem současný učitel vedoucím kostelního sboru, také v Brtníkách měli kantora za sbormistra. Služba kostelu při bohoslužbách, křtech, svatbách a pohřbech měla přednost před službou škole. Stávalo se proto, že učitel přicházel se svými žáky na pohřby i během školního vyučování.
Tento zvyk se změnil zavedením nového zákona v roce 1869 a kolem roku 1890 již měly všechny větší obce s kostely na Šluknovsku své vlastní ředitele kůru.
V Brtníkách to byli:
Johann Peschke sen. čp. 25, zvaný "Kramer"
Johann Peschke jun. čp. 25
Willy Schlosser z Chabařovic, rok navštěvoval školu pro ředitele kůru
Augustin Müller, učitel na penzi z Vlčí Hory
Eduard Rösler, odborný učitel na penzi čp. 14
Heinrich Koch, čp. 147, tovární zaměstnanec, ředitelem kůru od r. 1926

Mužský pěvecký spolek
byl založen 14.5.1862 a měl od roku 1880 také smíšený sbor. Zpívalo se v hostinci Josefa Webera čp. 1, od roku 1907 v hotelu "Kaiser von Österreich", po roce 1918 nazvaném "Hotel Stern".
Dirigenty byli: Ignaz Koch, učitel Adolf Klinger, Anton Strobach jun., Johann Peschke jun. a Heinrich Koch. Pěstovaly se lidové i umělé písně pro mužský a smíšený sbor, byly pořádány koncerty pro obyvatelstvo a spolek se pravidelně zúčastňoval každoročních pěveckých dnů okresu Hainspach. Roku 1912 oslavil 50 let svého trvání velkým koncertem, při němž byla provedena skladba "Allmacht" /"Všemohoucnost"/ od Franze Schuberta. Orchestrální doprovod poskytla vojenská kapela c. a k. pěšího pluku č. 42. Dopoledne se konala slavnostní mše od Maxe Filkeho, rovněž s doprovodem vojenské hudby. V roce 1924 zkrášlil spolek zasvěcení nových varhan v kostele provedením skladby "Allmacht" od Franze Schuberta s doprovodem orchestru.

Pochodová hudba
Kolem roku 1910 byly v Brtníkách dvě pochodové hudby: starší byla dechová hudba pod vedením Antona Strobacha z čp. 116, k mladší pochodové hudbě patřilo mnoho mladých hudebníků, vedl je Johann Peschke jun. a později od roku 1918 Heinrich Koch z čp. 147. Při slavnostních příležitostech nebo na výpomoc podporovala brtnickou hudbu pochodová hudba Starých Křečan, a tak mohli kdykoli postavit kapelu o 24 mužích, z nichž 17 jich bylo vysloužilých vojenských hudebníků. Dobré kamarádství muzikantů ze sousedních vesnic se krásným způsobem projevilo při pohřbu všude oblíbeného hudebníka Franze Kocha z čp. 216 v únoru 1933. Ten hrál po desetiletí neúnavně na housle, violu nebo na velký buben při různých příležitostech. Na jeho pohřeb přišlo 42 hudebníků z Brtníků, Starých Křečan a Mikulášovic a svému mrtvému kamarádovi prokázali smuteční hudbou, pro malou obec opravdu velkolepou, poslední poctu.

Slavnosti v Brtníkách

Pěvecký oddíl cvičenců
Pěvecký oddíl Německého tělocvičného spolku se svolával jen při zvláštních příležitostech a zpíval pod velmi citlivým vedením Carla Webera sen. z čp. 192 při slavnostech, svatbách členů, k podpoře ženského spolku a při velikonočních zpěvech.

Velikonoční zpívání
Velikonoční zpívání byl krásný prastarý zvyk, zavedený v Dolní Zemi uprostřed 16. století protestantskými pastory. O velikonoční noci od Bílé soboty do velikonoční neděle /Božího hodu/ přicházeli zpěváci před známé domy a poctili jejich obyvatele zpěvem velikonočních písní. Za to dostávali dárky, které většinou darovali na dobrý účel. Velikonočního zpívání  se zúčastnil pěvecký spolek, tělocvičný pěvecký sbor i jiné volné skupiny. Již v roce 1711 darovali velikonoční zpěváci kostelu tři pozouny.

Domácí hudba
V nejstarší době byl znám jako velký přítel hudby v Brtníkách Johann Koch (1806-1885). Jako rukavičkáři mu chyběly peníze na nákup not, tak ve svém volném čase opisoval skladby pro duo, trio a smyčcové kvarteto. V neděli odpoledne se pak se syny a přáteli hudby horlivě muzicírovalo. Větší část not, psaných velmi čistě a bez chyb, vykoupil po jeho smrti továrník Hielle z Krásné Lípy. Rodina Johanna Kocha po čtyři generace poskytovala houslisty pro kostelní kůr v Brtníkách. Jeden pravnuk složil po odsunutí státní zkoušku jako houslista na vysoké škole hudební a působil jako houslista v symfonickém orchestru.
V letech kolem roku 1900 se o pěstování hudby v Brtníkách velmi zasloužil Anton Pietschmann sen. z čp.53, zvaný "Bäckenjaajcher". Nezištným způsobem vyškolil mnoho mladých trubačů, kteří pak hráli u vojenské hudby a ve vesnické pochodové kapele.
Továrník Anton Klinger (zemřel r. 1907) byl nadšeným přítelem hudby, navštěvoval všechny koncerty v okolí, také otevření Opery v Bayreuthu, a sám byl dobrým pianistou. V jeho domě čp. 247 se konalo mnoho hudebních večerů s domácími i zahraničními přáteli hudby. Postavil domácí varhany s 225 píšťalami, na nichž dávali domácí koncerty varhanní umělci až z Drážďan. Toto dílo Anton Klinger daroval roku 1890 starokatolické obci v Krásné Lípě. Jeho dcera Adelheid Klingerová byla žákyní drážďanské konzervatoře a zdatnou pianistkou. V jejím venkovském domě čp. 267 se často konaly odpolední koncerty, i s drážďanskými umělci.
Krátce po roce 1900 se scházelo jednou týdně několik milovníků hudby v hostinci "Beim Gerber", kde provozovali domácí hudbu. Zastoupeny byly klavír, harmonium, housle, viola, cello - Josef Wäber, cellista z Kopce čp. 35, dal k dispozici svůj velký notový materiál; Josef Weidlich - 1. housle, Alfred Koch - 2. housle, Karl Schmidt - klavír nebo harmonium, Wally Pokorny - klavír a zpěv.

Hostinec "Beim Gerber"	Hostinec Weber Roberta Hüttera čp. 1

Za 1. světové války museli sice muži - členové této malé hudební společnosti - nastoupit do vojenské služby, ale již v roce 1915 obnovili dívky a mladí nevojáci hudební večery. Mládež nepěstovala jenom dobrou hudbu, nýbrž také družnost a nedělní výlety. Z tohoto kroužku vznikla roku 1930 domácí kapela hostince Roberta Hüttera čp. 1. K ní patřili: Heinrich Koch, 1. housle, Johann Weber, 2. housle, Josef Wäber, cello, Bernard Görnert ze Starého Hraběcí, často také Karl Schmidt, klavír.

Hudební aktivity se v obci rozvíjely až do roku 1945, tehdy museli všichni obyvatelé opustit své domovy a odejít pryč. S jejich odchodem zanikl i zdejší hudební život. Dnes již v obci neexistuje ani kostel, ani škola, a nepůsobí žádný pěvecký spolek.

<< Zpět