Klingerovy továrny

Ještě kolem roku 1800 bylo pletařství vysloveně domácím průmyslem s řemeslnou výrobou. V pletárnách stálo několik stávků na pletení punčoch, na nichž mistři se svými tovaryši vyráběli punčochy, ponožky, dětské a ženské čepce, noční čepice, dětské košilky, živůtky, spodničky, rukavice a j. Učedníci se museli učit dva roky a déle. Hotové zboží nosili mistři na trhy nebo je prodávali do jiných zemí pomocí obchodních cestujících.

V roce 1839 byla v Brtníkách založena firma "Domácí průmysl pro stávkové zboží".  Zakladatelem byl Johann Bartholomäus Klinger (*25.8.1779 Kopec - +19.3.1855 Brtníky). Zboží nadále vyráběli mistři se svými tovaryši v domácím provozu. Dodávali je překupníkovi (nově založená firma) a ten je prodával dál. Pro firmu Johanna Klingera pracovali pletaři z Brtníků, Mikulášovic a Křečan. Hlavní zisk z práce punčochářů připadl překupníkovi, který jej mohl použít k rozšiřování svých provozů. Punčocháři zůstávali sice i nadále samostatní, ale většina mistrů přenechala firmě starost o nákup surovin a prodej hotového zboží a tím se na ní stali hospodářsky závislými.

17.4.1849 získala firma obchodní název "Johann Klinger sen. a spol. ": majiteli byli kromě Johanna Klingera i jeho synové Pius, Anton a Franz. Podle společné smlouvy se Anton a Franz zabývali výrobou, Pius správou, nákupem a prodejem zboží.

Až do roku 1859 byla výroba firmy vybudována na domácím průmyslu. Z dosavadního obchodního zisku pak mohla být postavena větší továrna, která se jmenovala "Bratři Klingerové, továrna na výrobky lněné, bavlněné a z ovčí vlny v Brtníkách".

Po vystoupení bratrů Pia a Franze z firmy vedl podnik dále Anton Klinger a později přijal za společníky oba své syny Antona a Johanna. Firma měla již dobrou pověst a dodavatelský sklad ve Vídni, závod pro ruční pletení v Nových Křečanech a mnoho domácích dělníků v okolí. Dopravu hotového zboží obstarávali povozníci, kteří vozili pletené zboží do Prahy, Vídně, Budapešti a Terstu.

V roce 1872 zavedla firma ve své továrně v Mikulášovicích a v roce 1873 také v Brtníkách parní provoz, čímž se přešlo z řemeslné na tovární výrobu a z mistrů a tovaryšů se stali tovární dělníci.

18.1. pořídila firma vlastní telefonní spojení mezi Brtníky a Mikulášovicemi a mezi Brtníky a Novými Křečany. V roce 1889 nabyl platnosti nový rakouský zákon o nemocenských pokladnách. U firmy Bratři Klingerové byla zřízena podniková nemocenská pokladna, neboť počet dělníků již značně přesahoval 300. V roce 1890 bylo zavedeno v hlavní budově v Brtníkách elektrické osvětlení, snad jedno z prvních v severních Čechách.

V této době vyráběla firma Bratři Klingerové asi 300 druhů stávkového zboží. V Brtníkách se vyráběly hlavně punčochy, ponožky a spodní prádlo. Zboží bylo dodáváno do rakouských zemí a Uher, ale také do Holandska a na Balkán. Kvůli velmi dobrému průběhu obchodu v letech 1870-1900 velmi narostl obchodní majetek firmy, takže se mohly pořizovat další továrny a nové stroje.

V roce 1891 zemřel šéf-senior Anton Klinger, oba jeho synové nejprve vedli firmu dále pod starým názvem "Bratři Klingerové".

V roce 1892 postavil Johann Klinger v Dolních Křečanech přádelnu "Maco", jejíž výroba byla bratry Klingerovými využívána asi z poloviny.

V letech kolem roku 1898 rozvíjel Johann Klinger významnou stavební činnost v Brtníkách. Domy čp. 119, 121, 6 a 7 byly strženy. Na místě čp. 119 byla vystavěna nádherná vila v novorenesančním slohu. Na místě čp. 6 byl vystavěn velký obytný dům a na čp. 7 porážka pro řeznického mistra Johanna Schneidera, který za ni vyměnil své staré řeznictví čp. 121, zbořené kvůli krásné vyhlídce z vily. Vesnický potok byl od čp. 6 až k čp. 126 zakryt velkými kamennými deskami. Dům čp. 6 byl po zbourání na pozemku v Dolních Brtníkách znovu postaven a nově byl vystavěn i dům čp. 250.  Byla zřízena koňská stáj s vozovnou a byt pro kočí.

V roce 1901 dal Johann Klinger zřídit mechanickou výrobnu nití a tkalcovnu záclon. To se stalo ještě před zrušením firmy "Bratři Klingerové".

Následkem velkých rozmíšek mezi oběma podílníky byla firma 31.12.1903 zrušena.
1.1.1904 nastupují do dědictví následné firmy: "Johann Klinger" a "Anton Klinger & Co.

Firma "Johann Klinger"

Po rozdělení v roce 1903 patřili firmě "Johann Klinger" kromě továrny v Brtníkách filiálky v Nových Křečanech, obytné domy č. 118, 119 a 189 a dva statky č. 124 a 172.

V roce 1908 dal Johann Klinger postavit  velký hotel se sálem , hotel "Císař rakouský", což se stalo hlavně z nepřátelství vůči starostovi a hostinskému Josefu Weberovi z čp. 1.

V roce 1911 rozšířila firma svou továrnu o barvírnu, bělírnu, prádelnu a nové zasílatelství. Bylo vystavěno čistící zařízení podle biologického systému. Na Vlčí hoře byl založen rybník pro vodovod k barvírně. V této době pracovalo v továrně kolem 700 dělníků.

Před rokem 1914 byl zrušen filiální podnik v Nových Křečanech.

Denní 11-hodinová pracovní doba trvala od 7-12 hodin a od 13-19 hodin. Během hodinové polední přestávky spěchali dělníci domů na oběd s rodinou. Dřívější konec týdne, placená dovolená nebo podpora nezaměstnaných neexistovaly. Okresní nemocenská pokladna fungovala teprve od 1.10.1889. Mzdy byly nízké, protože dělníci byli odkázáni na jediný velký podnik v místě. Tarify neexistovaly a mzdy neustále klesaly. Také zaměstnanci - úředníci továrny měli velmi malé platy, menší než v okolních továrnách. Kromě 11-hodinové pracovní doby každý všední den museli i v neděli dopoledne přijít do kanceláře, pokud si nechtěli pokazit šéfovu přízeň.

Během 1. světové války dospěla výroba k zániku, protože firma měla na začátku války poměrně málo surovin. Většina dělníků přišla o práci a nouzové práce pomáhaly málo.

20.6.1920 zemřel neočekávaně šéf firmy Johann Klinger. Firma byla v peněžní tísni. V roce 1921 byla zrušena závodní nemocenská pokladna a připojena k okresní nemocenské pokladně v Mikulášovicích. Na jaře 1921 stávkovali dílovedoucí a zaměstnanci firmy za vyšší mzdy, v roce 1923 se ke stávkujícím přidali i dělníci.

V letech 1925-26 jde obchod celkem dobře, ale dědici fy Johann Klinger musí prodat přádelnu "Maco" v Dolních Křečanech, aby měli na zaplacení dědické daně.

V roce 1929 nastává dlouholetá hospodářská krize a v roce 1932 musí jít firma Johann Klinger do konkurzu a je zrušena. Syn Johanna Rudolf Klinger provozoval dále menší výrobu stávkového zboží až do roku 1945.

Firma "Anton Klinger & Co."

Od 1.1.1904 patřil následnické firmě Anton Klinger &  Co tento majetek:
velká továrna s kanceláří v Mikulášovicích čp. 239, fixírka v Brtníkách, vila čp. 247 a statek čp. 103 v Brtníkách a sklad ve Vídni.

Anton Klinger přijal jako podílníky svého syna Antona Alfreda Klingera a svého zetě Josefa Wettera.

V roce 1905 byla po požáru v hlavní budově v Mikulášovicích postavena moderní třípatrová tovární budova. V roce 1907 zemřel šéf - senior Anton Klinger a Anton Alfred Klinger a Josef Wetter se stali majiteli firmy. V této době zaměstnávala firma 6-7000 dělníků. Sortiment zboží obsahoval asi 3000 druhů.

V letech 1909-10 zřídila firma v horních Brtníkách novou velkou tovární budovu.

První světová válka ovlivnila i zde chod obchodu a kvůli válečným půjčkám přinesla ztráty. Protože však firma měla na začátku války k dispozici velký sklad surovin, mohla následkem ohromně stoupajících cen za hotové zboží překonat všechny potíže a na konci války si proto stála velmi dobře. Během hladu ve válečných letech předávala firma své vzácné výrobky zčásti jen za potraviny (hlavně z Haliče), a poté je prodávala svým dělníkům a zaměstnancům.

V roce 1920 začal hospodářský rozmach, jehož se firma plně zúčastnila.
Po smrti spolušéfa Josefa Wettera v roce 1922 vstupují do firmy jako podílníci jeho synové Ernst a Erich Wetterovi.

Od 23.3. 1927 byla kancelář firmy přeložena do Mikulášovic a brtničtí účetní museli denně dojíždět do práce do Mikulášovic. V roce 1929 bylo do Mikulášovic přeloženo i zasílatelství. To byla hospodářsky nejtěžší rána, kterou firma způsobila obci, neboť ta přišla o hlavní část svých příjmů z živnostenské daně.

V letech 1929-30 postavila firma v Mikulášovicích novou moderní čtyřpatrovou tovární budovu, avšak v té době začíná velká hospodářská krize, která se citelně dotýká i severočeského průmyslu.
V roce 1933 zastavila firma provoz  ve své nové továrně v Brtníkách a stroje převezla do Mikulášovic. Tato druhá těžká rána pro Brtníky postihla tentokrát hlavně dělníky, kteří přišli z valné většiny o práci.

V roce 1935 vystoupil z firmy nynější šéf - senior Anton Alfred Klinger a za něho nastoupil jeho syn Theodor Klinger jako podílník. Název firmy byl pozměněn na Klinger & Co. Nejstarší syn Anton Hermann Klinger zřídil v Brtníkách výrobu pleteného a stávkového zboží pod názvem firmy Anton Klinger, která se dobře rozvíjela.

Za 2. světové války sloužila hlavní tovární budova v Brtníkách jako sklad obilí. V posledních dnech války, v roce 1945, byly z tohoto skladu přiděleny dva pytle obilí (150 kg) pro každou domácnost, což pro mnohé znamenalo v následujících měsících hladu záchranu před smrtí.

Po válce byli majitelé firmy bez náhrady odsunuti do Německa, jejich několikamiliónový majetek zůstal v Čechách. Šéf - senior Anton Alfred Klinger žil později v Gotě a zemřel v roce 1963 v Buchlos v Allgäu v nemocnici sv. Josefa, kde strávil poslední léta svého života.

Heimatbuch des Dorfes Zeidler (přeložila Jiřina Marková)