Kopec
Brtníky

Vzpomínky
Šluknovsko
Hospoda
Galerie
Vzkazy

 

 

 


 

Vsevjednom.cz

 

 

 


 

Kostel sv. Martina v Brtníkách


Místní kostel je zmiňován již ve 13. stol., tehdy byl ovšem dřevěný. Od prvopočátku plnil funkci kulturního centra celého okolí. Roku 1712 se staly Brtníky samostatnou farností a filiální kostel, dosud patřící pod obec Mikulášovice, přestal svou velikostí vyhovovat potřebám farníků. Již v roce 1700 požádali brtničtí občané o rozšíření svého svatostánku.

Majitel panství, hrabě Franz Wilhelm Salm-Reifferscheidt, zadal zpracování projektu staviteli Zachariasi Hoffmannovi z Lipové. V roce 1708 byla stavba schválena litoměřickým biskupem a téhož roku byl položen základní kámen nového chrámu. Kostel i s věží byl vystavěn v letech 1709-1717 a stal se chloubou obce. Byl jednolodní, měl obdélníkový půdorys ukončený prebystářem a klenutý strop. Po stranách prebystáře byla postavena sakristie, v patře pak byly umístěny oratoře. Kolem prebystáře vedla v přízemí skrytá chodba. Unikátní hranolová věž měla cibulovou báň.


Dominanta obce

První farář v nově vysvěceném kostele byl Johann Christoph Donat, který tu sloužil do roku 1742. Již v roce 1769 byla kostelu dodána nová střecha a k další opravě došlo po požáru v roce 1774. Kostel byl několikrát přestavován, v roce 1859 byla rozšířena hřbitovní brána, kam byly umístěny sochy sv. Martina a sv. Floriána. Kostel byl vybaven zařízením z konce 18. století, které bylo doplňováno do počátku 19. století. Nacházely se zde 4 oltáře, kazatelna, varhany, kamenná křtitelnice a sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1740. Hlavní oltář z roku 1817 byl vyzdoben obrazem od D.J.Kindermanna z roku 1795 a sochami sv. Petra a Pavla. Další oltář sv. Jana Nepomuckého z doby kolem roku 1800 měl obraz signovaný J. Birnbaumem z roku 1840 a dva boční oltáře z doby kolem roku 1800 byly dekorovány obrazem sv. Anny a Bolestné Panny Marie z 19. stol. U kostela byla roku 1850 postavena klasicistní čtvercová kaple. Po Donatovi sloužilo v kostele 15 dalších farářů, poslední byl od roku 1917 do roku 1946 Anton Meier.


Oltář a hřbitovní kaple

Po roce 1945 kostel chátral, poslední mši tu sloužil v roce 1959 hostující farář z Krásné Lípy. Opravy zanedbané památky byly plánovány již od roku 1949, avšak na silně poškozenou střechu nezbývaly finance. Přesto byl kostel roku 1964 prohlášen za kulturní památku III. kategorie.

Havarijní stav kostelů a nedostatek finančních prostředků na opravy vedl k návrhu na sejmutí památkové ochrany vytipovaných staveb. Zpočátku se neuvažovalo o tak radikálním řešení, jako je odstřel. Padaly návrhy na různé využití památek. MNV chtěl zřídit v kostele sv. Martina kulturní zařízení se sálem a dětskou poradnou nebo pohostinství. Kulturní zařízení mělo sloužit jako knihovna, klubovna SSM, kino nebo obřadní síň. Poslední alternativou bylo využití kostela k tělovýchovným účelům. Měl zde být gymnastický sál, nářaďovna a sociální zařízení. Studie na adaptaci kostela byla zpracována v roce 1974.

Již koncem roku 1973 však byla sejmuta památková ochrana kostela sv. Barbory ve Valkeřicích, poutního kostela Nejsvětější Trojice ve Verneřicích, kostela sv. Bartoloměje v Rychnově a kostela sv. Martina v Brtníkách. Byl vyhotoven harmonogram demoličních prací. Kostel sv. Martina měl být snesen do 30.4.1975, přičemž věž kostela měla zůstat zachována. Kamenný znak nad jižním portálem a další hodnotné prvky byly přeneseny do Okresního muzea v Děčíně.
K odstřelu bylo potřeba více než 138 kg Perutinu 20, bylo provedeno 331 vrtů z vnitřku. Nabíjení bylo zahájeno 17.2.1975 v 11 hod. K odstřelu kostela došlo 18.2.1975 v 11 hod. a k odstřelu nezřícené zdi s klenutím ve 12.15 hod.


Zkáza kostela sv. Martina

Zbylé vnitřní vybavení - sochy, oltáře, kazatelna a lavice - bylo odvezeno na Slovensko, suť odklizena a po dominantě obce nezbyla ani památka. Stejně tak dopadla hřbitovní kaple u kostela. Dochovalo se pouze schodiště ke kostelua část opěrné zdi.

Návrh na sejmutí památkové ochrany (soubor pdf)

<< Zpět

Copyright © 2008-2014 webmaster | Obsah webu je chráněn autorským zákonem | Použitá literatura | Mapa webu