První světová válka

Mobilizace byla vyhlášena 26.7.1914 v neděli ráno. Večer se shromáždili povolanci z Brtníků a Kopce ve Weberově hostinci č.1. V pondělí se sešlo k polednímu vlaku velké množství lidí. Všichni volali: "Na shledanou!", ale pro mnohé to bylo rozloučení poslední.

Za války byl v  Brtníkách poštovní a drážní provoz  silně omezen, vlaky jezdily málo a pomalu. Zemědělské produkty se musely odevzdávat, chléb byl prodáván pouze na jednom místě. Potraviny byly vydávány na příděl a dávky byly velmi malé, zvláště po slabé sklizni brambor v roce 1916. V roce 1917 vypukl hladomor, ale v následujícím roce se situace po dobré sklizni zlepšila. Celková sklizeň obilí ve Šluknovském výběžku stačila každoročně pouze do prosince. Všechny ostatní potraviny musely být dováženy odjinud, dodávky přicházely nejvíce z vnitrozemí. Často byl 1 kg i méně chleba pro osobu na týden. Lidé umírali na podvýživu a při nedostatku lékařů a léků byla největší pohromou španělská chřipka.

V říjnu 1918 konečně válka skončila. Dolní země byla připojena k Československu a místa na úřadech obsadili Češi.

Pomník padlým

Za války padlo mnoho obyvatel Brtníků. Už v roce 1915 se uvažovalo o vybudování válečného pomníku. Nejvíce se o něj zasloužili vojáci, vracející se do vlasti v letech 1919-20. Pomník byl odhalen 19. září 1926, pamětní řeč pronesl bývalý polní duchovní, farář Zimmermann z Krásné Lípy. Továrník Johann Klinger daroval pro pomník místo jižně od kostelní zdi, o zhotovení se postarala firma Laske z Rosenhainu. Na třech žulových stupních se tyčí truchlící ženská postava, držící v ruce Čestný věnec. Na středním tmavém poli ze syenitu je napsáno věnování: "Obětem naší vlasti věnec lásky a nesmrtelnosti. S díky vzpomínáme. Obyvatelé Brtníků a Kopce". Na krajních tmavých polích je seznam válečných obětí: padlí, nezvěstní, zemřelí na následky války. Z přibližně 240 narukovaných mužů bylo 36 padlých, 9 pohřešovaných a 32 zemřelých na následky válečných útrap. Těchto 76 mrtvých bylo 31,5% všech odvedených a 4,75% všech 1600 obyvatel Brtníků. V číslech nejsou započítány ztráty civilního obyvatelstva následkem nemocí a hladu a váleční invalidé.

Druhá světová válka

V září 1938 hrozilo vypuknutí války mezi ČR a Německem. 16. září vyhlásila vláda ve Šluknovském výběžku stanné právo, kdy byly v pohraničních místech posíleny jednotky armády a SOS (Stráž obrany státu). 17. září 1938 byly založeny ozbrojené sudetoněmecké oddíly (Sudetendeutsche Freikorps-SdF), které se značnou měrou podílely na násilných akcích proti československému státu. 19. září zahájily SdF ozbrojené akce v pohraničí a po 22. září se dostal celý Šluknovský výběžek pod správu henleinovců. V Československu byla vyhlášena všeobecná mobilizace 23. září ve 22.00 hod. Za 24 hodiny byly u většiny vojenských útvarů přítomny tři čtvrtiny povolaných záložníků. Celkem bylo povoláno do zbraně milión a čtvrt mužů. Po Mnichovské dohodě, která byla podepsána 29. září 1938, však byly vojenské jednotky rozpuštěny. České pohraničí bylo připojeno k Německu a většina Čechů vyhnána do své zmenšené vlasti. Brtníky měly v té době 1358 obyvatel.

Po vypuknutí 2. světové války v roce 1939 byly v Německu a tedy i v Brtníkách zavedeny potravinové lístky na chléb, mouku, tuky, maso a máslo. Příděly nebyly velké, ale dostačující. Masa bylo 0,5 kg na osobu na týden, později byly zavedeny bodové karty na boty a oděvy. Průmysl byl přebudován na potřeby války.

V roce 1940 bylo v hotelu Stern v Brtníkách ubytováno asi 120 Němců z Besarábie, později byli přesídleni na Wartu do Polska. Po nich zde bylo ubytováno 61 Němců z Alsaska-Lotrinska.

Zimy 1940/41 a 1941/42 byly velmi tuhé a bohaté na sněhovou nadílku. Obyvatelé Brtníků posílali v rámci zimní pomoci vojákům na východní frontu teplé spodní prádlo, ponožky, šály, sněhové kukly, štulce a holiny. V lednu 1941museli lidé z dolních Brtníků odklízet sníh na silnici k Mikulášovicím a lidé z horních Brtníků na silnici k Rumburku. Sněhové hromady dosahovaly až ke korunám stromů. Vlaková a autobusová doprava na několik dní vypadla.

V roce 1943 přijeli do Brtníků lidé poškození bombardováním z Porýní. Byli většinou ubytováni v soukromí, dostali poukazy na zaopatření a peněžní podporu.

Ke konci války rušily časté letecké poplachy průběh pracovního dne. V roce 1944 byl zřízen Volksturm ze starších ročníků a invalidů. Byli vycvičeni a vyzbrojeni pancéřovými pěstmi a samopaly. V roce 1945 byl i Volksturm oblečen do polní šedi. Uniformy byly uskladněny v továrně Antona Klingera v horních Brtníkách.

V zimě 1944/45 táhlo přes Brtníky mnoho uprchlíků z východního Pruska. Na začátku roku 1945 byly položeny přes silnice protitankové zábrany ze silných kmenů a k tomu vybudovány okopy a zákopy, a to hlavně na rumburské silnici v blízkosti domu čp. 76, na šluknovské silnici a v lese na silnici do Mikulášovic. 13. a 14.února byly bombardovány Drážďany. Hřmění bomb a záři ohňů pozorovali lidé až v Brtníkách. Příštího rána pokrývaly popel a napůl spálené cáry papíru pole. Od jara bylo slyšet také dunění kanonů od fronty na Lužici.

Na konci války proudily přes vesnici dnem i nocí zástupy uprchlíků, hlavně ze Slezska. Začátkem května pochodovaly přes Brtníky jednotky německého wehrmachtu směrem na jih. Přitom byl u Hohle Ditte zastřelen vlasovský voják a pohřben u Vlčího potoka. 7. května nařídilo okresní vedení v Rumburku vyklizení vesnice, ale starosta a místní vedoucí rozkaz nesplnili. 8. května 1945 kapitulovala německá branná moc. Americká letadla bombardovala rumburské nádraží a ústupové cesty, po kterých táhli na jih vojáci i civilisté. 9. května 1945 dorazily do Brtníků jednotky polské divize. Ještě v květnu byly Sudety obsazeny Čechy a opět přičleněny k Československu.

Krvavé oběti této války byly mnohem větší než v První světové válce. Je obtížné zjistit přesný počet padlých, úřední záznamy chybí. Brtníky však měly se svými 97 obětmi dvojnásobek ztrát z První světové války.