Pruský dům
Pruský dům v Brtníkách byl výjimečný nejen svým stářím, ale i zvláštním způsobem stavby.
Byl postaven jako celodřevěný podstávkový dům, nápadný svým krásným, dvěma sloupy neseným arkýřovým výstupkem, na kterém visel obraz Panny Marie. Jako nejstarší a stavebně pozoruhodný dům byl okrasou obce a stavební památkou kulturně historického významu. Stál blízko kostela u odbočky na Vlčí Horu a měl číslo popisné 4.
Tento dům, který později dostal jméno "Pruský dům", byl postaven jako evangelická fara kolem roku 1600. Už před dobou reformace měla být právě na tomto místě postavena fara. Po rekatolizaci roku 1640 byl využíván jako škola, podle všeho až do roku 1717, kdy byla zahájena stavba staré školy, která stála na místě novější z roku 1876. Přezdívky "bei Schul-Augustine" a "bei Schul-Marianne" poukazují na školní provoz. Učitelům tu bylo poskytováno i ubytování. V pozdější době sloužil pouze k bydlení.
Jak přišel k názvu "Pruský dům" nelze jednoznačně vysvětlit. Nejstarší lidé z Brtníků používali přezdívku "ban Preißn". Jde o nářečový tvar "od Pruska" nebo také "u Prusů". Brtničtí starousedlíci neříkali "Preußenhaus", ale nářečně "Preißnhaus". Je možné, že bývalý majitel domu byl rodem Prus. Pojmenování může pocházet i z doby války Rakouska s Pruskem, kdy v Brtníkách nocovali několikrát pruští vojáci, a možná právě v tomto domě.
V roce 1913 byl majitelem Pruského domu Anton Heine. Dům byl již v roce 1916 (nebo 1918) dán pod památkovou ochranu, což dokládá jeho velký historický a stavební význam. Uprostřed 20. let získal dům továrník Johann Klinger, který jej prodal v roce 1940 Heinrichu Nitscheovi z Brtníků čp. 85. Pan Nitsche v domě nebydlel, ale pronajímal jej. Od roku 1920 se v něm vystřídalo několik nájemníků. Posledními obyvateli do roku 1945 byla rodina Karla Johne.
Heinrich Nitsche se po koupi domu pustil do rekonstrukčních prací na střeše a do renovace největší světnice, avšak kvůli válce se práce zpomalily a nebyly již dokončeny. Po odsunu rodiny Karla Johne v roce 1946 byl dům vypleněn a zůstal opuštěný. V roce 1951 bylo vydáno rozhodnutí o jeho zbourání, byl stržen a dřevo z bouračky použito jako stavební a palivový materiál. Místo po domě bylo úplně srovnáno, takže nejsou patrné žádné zbytky základů ani sklepa.
Střechu Pruského domu pokrývaly dřevěné šindele, což jeho starobylý zjev ještě zdůrazňovalo. Ve 20. století dostal šedou břidlici. Opěrné sloupy podloubí byly otesány do velmi pěkných tvarů. Pozoruhodné byly řezbářem vyzdobené domovní dveře a dveřní rám, ale ozdobné prvky vykazovaly i pilíře a vzpěry. Mezery mezi silnými trámy obvodových zdí byly vyplněny jílem promíchaným s řezanou slámou. Vzadu měl dům průchozí chodbu a po pravé straně byla k světnici přistavěna malá stodola se vstupními dveřmi zepředu. Uvnitř byly pravděpodobně ustájeny i kozy. Ustájení koz přímo v domě bývalo ve zdejším kraji obvyklé.
Za zmínku stojí i dveře, které byly zapuštěné v obložení levého štítu. Jsou viditelné na obrázku domu. Za nimi mohlo být uloženo seno, které se tudy skládalo buď do komory nebo na horní půdu. Později už zřejmě nebyly potřebné, neboť byly zevnitř zastavěny.Starobylý stavební styl Pruského domu zůstal zachován i uvnitř. Do patra vedly z předsíně široké a velmi stabilně vybudované schody z dubového dřeva. Sekerou otesané kryté nosníky byly mohutné a fošny zvláště široké, asi 6 cm silné. Dřevo bylo uvnitř ponecháno všude hrubé, jen stropy světnic byly natřeny volskou krví, odedávna nepřekonaným ochranným prostředkem na dřevo. Stropy světnic napuštěné volskou krví byly k vidění i v některých dalších domech. Jako kuriozita v nejméně 350leté historii Pruského domu budiž ještě uvedeno, že při obnově povrchu silnice v roce 1922 vyjel parní válec ze směru jízdy a narazil do domu ze strany světnice. Tato nehoda, která byla tehdy zachycena i fotografem, vyvolala všeobecné veselí, neboť starý dům odolal, ale parní válec byl poškozen.
Domy ve stavebním stylu Pruského domu byly označovány jako domy "s podloubím" nebo krátce jako domy "s loubím". Tento typ domu byl v Horní Lužici a nejsevernějších Čechách v 17. a 18. století zcela běžný. První domy vznikaly již v 16. století a až do roku 1945 se nacházely v různých místech Niederlandu v docela hojném počtu.
Podloubí tvořilo před deštěm chráněné místo u domovních dveří. Nad podloubím byla tzv. "horní světnice", která nabízela útulné místečko především pro staré obyvatele domu. Pod loubí se zavěšovaly byliny k usušení, bylo zde chráněné místo pro vykonávání různých prací. Lidé tam rádi pobývali, neboť ve světnicích uvnitř domu byly světelné podmínky kvůli malým oknům, tmavým stěnám a nízkým stropům většinou špatné.
Model Pruského domu se dostal do Muzea saského lidového umění v Drážďanech díky panu Siegfriedu Weberovi z Bad Gottleuby. Narodil se roku 1922 jako syn známého tvůrce jesliček Rudolfa Webera v Poustce u Rumburku. Zdědil rukodělné a umělecké nadání svých předků a zabýval se řezbářstvím a malířstvím. Zvláště pozoruhodné jsou jeho modely starých obytných domů a ostatních historicky významných staveb staré vlasti. V roce 1991 zhotovil model Pruského domu z Brtníků podle dobové fotografie v měřítku 1:25. Model měl půdorysné rozměry 42 x 22 cm a výšku 27 cm. Lidové muzeum v Drážďanech bylo v rámci jedné výstavy upozorněno na uměleckou tvorbu Siegfrieda Webera a projevilo zájem o jeho dílo. Pan Weber přenechal muzeu vedle množství jesličkových figur vlastní výroby a figur svého otce a dědy, kteří tak vynikajícím způsobem proslavili umění řezbářů jesliček severočeského Niederlandu, i model Pruského domu z Brtníků a jeden historicky významný, v roce 1994 vyhořelý dům v Rumburku. Model Pruského domu mohou návštěvníci Muzea lidového umění v Drážďanech obdivovat od roku 1996.
Čerpáno z článku "Pruský dům z Brtníků jako model v Muzeu saského lidového umění v Drážďanech" - Unser Niederland, 3/1998.
<< Zpět