Škola v Brtníkách
Během reformace, v roce 1579, získala obec od panstva školní prostor za cenu 20 kop. V letech 1596-1600 podle písemností v lipovském archívu působil jeden učitel v Brtníkách. Vesnici tehdy vlastnil jako léno rytíř Ulrich Noss z Brtníků.
Po provedení protireformace sloužila jako škola prázdná protestantská fara (dům čp. 4). Ještě dlouho potom se tento dům jmenoval "U školní Mariany" a "U školní Augustiny.
V letech 1712-1716 se v Brtníkách stavěl nový kostel. Jako vrchnostenský stavbyvedoucí a písař působil při stavbě učitel Zacharias Herlt. Zhotovil také popis stavby kostela, který uložil ve špici kostelní věže. Roku 1933 byl tento popis stavby kvůli rozpadu podle farní kroniky od Heinricha Kocha obnoven a opět uschován ve špici věže. Zároveň s kostelem byla postavena také nová škola, která byla dokončena v roce 1717. Škola byla jednopatrová, až v roce 1782 na ni bylo posazeno druhé dřevěné patro. V té době se vyučovalo ve dvou třídách.
Od nejstarší doby vládl v Brtníkách zvyk, že jeden den před svátkem Tří králů chodili farář a učitel dům od domu. Kněz každý dům pokropil svěcenou vodou a vykuřoval jej. Učitel psal na dveře K+M+B a dostal od každého majitele domu 10 feniků jako "haléř na kouř" (Rauchheller). "Haléř na kouř" se vybíral až do roku 1886. Učitel se musel starat také o "zvonění na počasí" (Wetterläuten) při blížící se bouřce. Tento zvyk přestal po roce 1800.
Od roku 1764 měl učitel za povinnost každé pondělí v 8 hodin ráno zvonit velkým zvonem za "dušičky" (Armeseeleläuten) čtvrt hodiny, za což dostával ročně dva říšské tolary. Toto smírné zvonění založil obchodní cestující Mathias Rösler z Brtníků čp. 78 ve vzpomínce za svého nepodařeného syna.
Do roku 1770 se musel učitel o nedělích a svátcích odpoledne modlit s lidem růženec. Hrabě Franz Wenzel Salm-Reifferscheidt určil se souhlasem církevního úřadu, že faráři z Lipové, Mikulášovic a Brtníků měli dostávat jako přídavek několik sudů piva, za což měli povinnost o všech nedělích a svátcích udělovat požehnání. Brtnický farář obdržel za tuto povinnost místo dosavadních 9 sudů ročně 12 sudů piva.
Říšským školním zákonem z roku 1868-69 bylo školství v Rakousku důkladně přeměněno. Místní školní rada byla tvořena zástupcem poplatníků, školy a náboženského společenstva. Vyučování náboženství bylo předáno příslušným církevním úřadům. Jako velký pokrok byla zavedena osmiletá povinná školní docházka. Místo dosavadního trivia: čtení, psaní a počítání byly vyučovací předměty rozmnoženy a učební látka rozšířena. Právní poměry byly upraveny. Bylo zavedeno celodenní vyučování. Tato "nová škola" se následně ukázala velmi příznivou pro všeobecnou vzdělanost lidu.
Začátek školy, konec školního roku, vlastenecké památné dny se oslavovaly bohoslužbami v kostele. V létě byly školní děti přiváděny do kostela ráno v 7 hodin; účast byla napůl dobrovolná. Obvykle se každých 8 let pořádala školní slavnost pro všechny děti, aby každé dítě během své školní docházky mohlo jednou slavnost zažít.
Nová škola - dnes Ústav sociální péče18.1.1875 byl položen základní kámen pro novou zděnou školu, kterou 11.9.1876 slavnostně zasvětil administrátor Ed. Klemt. Stavbyvedoucími školy byli: Jos. Strohbach, starosta obce; Josef Weber z čp. 1, Jos. Leiblich, obchodník z čp.126. Stavitelem byl Ferdinand Liebisch z Nového Hraběcí, tesařským mistrem Karl Schlesinger z Křečan.
Nová škola stála asi 22.000 fl, k čemuž země přispěla 4.000 fl. Jako památka na zasvěcení nové školy byla na školní chodbě umístěna tabule s údaji o stavbě a verše:"S díky vzpomínáme na ty,
kteří jeden kámen,
byť i sebemenší,
věnovali této stavbě."Na konci 19. stol. byla škola čtyřtřídní, nejvíce žáků ji navštěvovalo na začátku 20. stol. do 1.světové války. Tehdy bylo ve škole asi 200 žáků.
Následky války byly pro školu těžké. Povoláním učitelů do válečné služby nemohla být vždy obsazena všechna učitelská místa, proto musely být třídy spojeny, nebo musela jedna učitelská síla učit dvě třídy. Učitelé byli přibráni k vydávání úředních potravinových lístků, museli propagovat válečnou půjčku; také účastí v komisích pro setbu a odvoz polních plodin trpělo vyučování. Pro nedostatek uhlí byly často týdenní uhelné prázdniny. Za vedení učitelů sbíraly školní děti lipový květ, listy jahod a ostružin, kopřivy a oddenky pýru plazivého pro válečné zásobování. Pak přišla těžká podvýživa dětí, jež měla za následek přibývání nemocí. Teprve po skončení války, v roce 1918, dopomohlo Hooverovo stravování, které založili severoameričtí Kvakeři, dětem a nemocným k výživnému dennímu jídlu. V tomto roce bylo také zrušeno placení školného v Československé republice.
Americký prezident Hoover pomáhal dětem přežít hladomorZ řad brtnických učitelů se účastnilo války 7 mužů:
Robert Hütter: na italské frontě
Karl Schmidt: Srbsko a Polsko
Willy Röttig: na italské frontě
Hermann Schierz
Jos. Weidlich: Srbsko, Rusko; zemřel 3.8.1915 v táboře Weschne-Udinsk
Johann Guth: padl v PolskuV roce 1924 odešel do penze řídící učitel Adolf Paul, v Brtníkách žil až do konce 2. světové války. Po vysídlení zemřel v roce 1945 na podvýživu v Sebnitz, kde byl pohřben.
V letech 1924-1937 byl řídícím učitelem Robert Hütter, který učil na škole v Brtníkách již od roku 1896. Před 1. světovou válkou byl poslancem zemského sněmu a po válce senátorem Německé nacionální strany, od roku 1927 také starostou Brtníků. V roce 1937 odešel do penze, ale zemřel již v roce 1939.
V roce 1929 byla ve škole vestavěna místnost pro cvičební nářadí. V přízemí byla zřízena tělocvična a později bylo za školou vybudováno hřiště.
K přidělování šatstva pro chudé školní děti měla škola tři nadace:
Od Antona Klingera sen. 5000 fl.,
Od Joh. Klingera sen. 200 fl. a
Od Christiana Meiera 50 fl.
Z těchto nadací dostávaly chudé školní děti každoročně před vánocemi boty, punčochy, vlněné kazajky apod.
Za 2. světové války připadly Brtníky k Německé říši a škola se tudíž stala německou. Vyučování na obecné škole skončilo 8.5.1945; Němci a s nimi učitelé byli vykázáni z Československa.Z Brtníků pochází zvláště v posledních desetiletích před rokem 1945 poměrně mnoho učitelů:
Franz Jos. Preidl - odborný učitel biologie a fyziky, naposledy do roku 1926 ředitel dívčí měšťanské školy ve Šluknově, zemřel po svém pensionování ve Šluknově
Franz Spiegel - odborný učitel ve Varnsdorfu, naposledy ředitel měšťanské školy v Chřibské, prožil svou penzi v otcovském domě v Brtníkách a tamtéž i zemřel
Heinrich Palme - naposledy učitel na chlapecké obecné škole ve Šluknově, padl roku 1914 v Srbsku
August Pietschmann - učitel v Císařském a Nových Křečanech, zemřel v ruském válečném zajetí 1915 v Krasnojarsku na Sibiři
Karl Weber - odborný učitel v Chřibské a Dubé
Alfred Ditrich - naposledy učitel v Dolní Poustevně, po vysídlení učitel v Andorfu, okres Salzwedel, zemřel na odpočinku v 72 letech v Neusenstamm u Offenbach/Essen.
Alfred Koch - odborný učitel matematiky v Jiříkově, do roku 1944 ředitel dívčí měšťanské školy ve Šluknově. 1944-45 ředitel chlapecké a dívčí měšťanské školy v Jiříkově, po vysídlení vedoucí školy v Altensalzwedel, okres Salzwedel, do roku 1953 učitel matematiky na vyšší odborné škole v Blankenhein.
Anna Paul - dcera řídícího učitele Ad. Paula, učitelka v Mikulášovicích na obecné škole, provdaná Kirnich, zemřela v Chabařovicích v Čechách
Heinz Herblich - učitel v Nových Křečanech
Údaje převzaty z "Příspěvků k historii průmyslové obce Brtníky" od Josefa Fiedlera.
Z němčiny přeložila Jiřina Marková.
<< Zpět