Osada Kopec - Živnosti

Živnosti v Kopci

Až do 17. století bylo území kolem osady Kopec pokryto hustými neproniknutelnými lesy, ve kterých žila hojně divoká zvěř, v potocích bylo možné lovit lososy, pstruhy i raky.

První zdejší osadníci byli tedy lesní dělníci, sekerníci a pilaři. Uhlíři vyráběli dřevěné uhlí a smolaři vařili smůlu. Jména "Hüttenflos" (Hutní) a "Glashüttenflos" (Sklářství) ukazují na pokusy o dolování, pálení vápna nebo výrobu skla. V lokalitě mezi Kopcem a Mikulášovicemi byla v roce 1988 objevena zaniklá sklárna pocházející z 13. století, podrobný průzkum naleziště nebyl dosud proveden.

Když bylo osídleno údolí Brtnického potoka, zabývali se obyvatelé Kopce hlavně chovem dobytka a až se později stala půda schopnou obdělávání, nabývalo na významu zemědělství. Půda však byla málo úrodná a výnosy malé, proto museli obyvatelé provozovat rozličná vedlejší zaměstnání. Vyráběli hlavně věci, které potřebovali ve vlastním hospodářství. V zimě předli len, tkali plátno, pletli košíky a vyráběli různé nářadí ze dřeva.

Katr v dolním Kopci

V Kopci existovaly už od středověku tři vodní mlýny s pilami. Muži byli činni při kácení dřeva, které bylo zpracováváno na katrech a splavováno po Brtnickém potoce a Křinici do Německa. Osadníci se zabývali také pěstováním lnu, kamenictvím a tkalcovstvím. V Schallerově topografii litoměřického kraje z roku 1787 je pro panství Lipová uvedeno: "Německý rolník nahrazuje neúrodnost půdy předením, tkaním a výrobou ponožek."

Kromě selských usedlostí zde během let vzniklo několik bělidel příze, např. v roce 1756 je doloženo bělidlo Hanse Davida Fräntzela, v čp. 12 bylo provozováno uhlířství, v čp. 36 se vyráběly zvony. Tomuto stavení se říkalo "Glöckel-Hille" a až do začátku 20. století se tu nacházely modely zvonů. Mezi proslulé zvonaře z Kopce patřili Zacharias Dietrich (proslavil se v Praze), Josef Pietschmann (kolem roku 1770 byl zvonařem v Litoměřicích a později v Chomutově) a Josef Kittel, který např. v roce 1802 ulil zvon v Neusalza v Německu. Kolem roku 1900 provozoval Johann Hille z čp. 14 včelařství. V obci existovala rovněž panská myslivna na "Hemmehübler Berg", kterou najdeme ještě dnes pod čp.42. Panskému myslivci podléhali dva hajní, jeden měl na starosti vrchnostenský revír Kopec, druhý Šternberk. Revíry zaujímaly velkou část lesní plochy velké 856 ha.

Bývalá panská myslivna

K nejbohatším obyvatelům obce patřili mlynáři, jejichž mlýny fungovaly současně jako katry s lesním hospodářstvím a jako mlýny na mouku s polním hospodářstvím.

Mlynáři a větší sedláci žijící v obci těsně před 2. světovou válkou:
Eduard König senior a junior a Rudolf König z čp. 22
Julius Wäber z čp. 30
Johann Zimmer z čp. 32
Vinzenz Hille a Anton Hille z čp. 36 "Glöckel-Hille"

V obci fungovalo několik hospod, např. v čp.13 "bei dr. Schleiche", v čp.25 "ban Edelmonne", v čp. 59 turistický hostinec "Zum Touristen". Obchod provozovali v čp.6 Ida Rösler, v čp.16 Franz Rösler a v čp.56 Franz Michel. V čp. 10 bývala pekárna.

Hostinec "Focke" čp. 25 - 30. léta 20. stol.

V době hospodářské krize ve 30. letech 20. století přišlo o práci mnoho místních obyvatel, kteří byli zaměstnáni v brtnických továrnách. Museli se přeorientovat na jiný způsob obživy. Většinou provozovali domáckou řemeslnou výrobu, např. nožířství nebo košíkářství. Své výrobky se pak snažili prodat po okolních městech. Téměř v každé chalupě poskytovali ubytování letním hostům, neboť Kopec se stal ještě před hospodářskou krizí vyhledávaným letoviskem, výchozím místem pro turistické vycházky do skal.

Po vysídlení německých obyvatel v letech 1946-47 zanikly i živnosti v osadě Kopec. Do obce se přistěhovali čeští usedlíci, kteří byli většinou zaměstnáni v JZD v blízkých Brtníkách.

Teprve po roce 1989 se vrací možnost provozovat soukromé živnosti i do osady Kopec.
V současné době tu existuje jediná živnost - v chalupě čp. 25 je obnovena hospoda pod názvem "Hospoda U Oty ".