"Není radostí člověka tráviti klopotný život svůj
pouze prací,
nýbrž jest prospěchem každému seznati kraje, kde
se
nacházejí památky našich předků
a kde každému
dodává Boží příroda radost, útěchu, sílu a chuť."
(Václav Frič, 1910)*
Osada
Kopec se nachází ve Šluknovském výběžku na severu České republiky. Svou polohou na severozápadním okraji národního parku České
Švýcarsko a CHKO Labské pískovce tvoří vstupní bránu do těchto chráněných území. Leží v hlubokém údolí, kterým protéká Brtnický potok, pramenící pod dřívější Starou hájovnou na vrchu Lichtenberg
u Brtníků. Z Brtníků, které jsou vzdálené 1 km, vede do Kopce modře značená turistická cesta, která se dále noří do hlubin Českosaského Švýcarska.
Základem starého osídlení byly čtyři mlýny a katry na Brtnickém potoce, zachycené již na Oederově mapě z konce 16. století. Podle písemných podkladů
byla obec založena roku 1660 zprvu jako samostatná s vlastním
rychtářem, i když farou a školou byla příslušná k Brtníkům. K těm se připojila
v roce 1850. V 70 domech zde žilo 380 obyvatel, z nichž většina pracovala
v brtnických továrnách. Původní jméno Hemmehübel měla až
do roku 1946.
V obci byly 4 velké vodní nádrže, u nichž byl vždy vodní mlýn
nebo pila. Dva z těchto mlýnů spojených s pilou vlastnil od konce 17. století rod Zimmerů.
Mlýnský soupis z roku 1692 uvádí Prostřední mlýn s jedním mlecím zařízením a pilou, dědičně propachtovaný Johannu Zimmerovi. K mlýnu, který měl dvě kola na svrchní vodu
se spádem 6,32 m, patřilo i obydlí, stáj a právo rybolovu na potoce. Zimmerovi byli majiteli i Dolního mlýna (Zimmerovy pily) až do roku 1945. Hans Zimmer zde před 2. světovou válkou konstruoval a stavěl větroně, které si vedly úspěšně při leteckých soutěžích.
Kousek od bývalé Zimmerovy pily u cesty
vpravo stojí dodnes sloupková muka se sochou sv. Antonína Paduánského,
která zde byla postavena na památku tragického úmrtí mlynáře Johanna Zimmera
(+1707). Nápis na čelní straně podstavce ve volném českém překladu zní: "Šestého
července roku 1707 o jedenácté hodině zde skončil můj život. Johannes Zimmer." Uprostřed nápisu je klečící postava J. Zimmera, modlícího se nad rozevřenou knihou. Svým provedením se plastika hlásí ještě do období pozdního středověku. Dle ústního podání zde Johann Zimmer zahynul při tragické nehodě v kamenolomu.
V roce 1945 byla socha kamenována a Antonínovi byla uražena hlava a ruka.
V roce 1993 sochu opravil restaurátor Jan Pokorný z Děčína. Opravená socha
však byla v roce 1998 ukradena zlodějem ze Šluknova a prodána do Německa.
Dnešní verze sochaře Pavla Svobody vznikla v roce 2002 a vypadá opravdu
netradičně.
Ze
čtyř rybníků se do dnešní doby dochoval pouze jeden, obnovený roku
2000.
najeď
myší na obrázek ^
Od
18. století se v Kopci odlévaly zvony a z osady vzešla řada vynikajících zvonařů.
Jeden z nejvýznamnějších rodáků byl Zacharias Dietrich,
brzy odešel do Prahy, kde se proslavil jako výjimečně zručný umělec. Odlil mimo jiné zvony v
Jiřetíně pod Jedlovou a Starých Křečanech. Tradice zvonařství přetrvala v Kopci až do 19. století. Velmi plodným mistrem svého oboru byl Josef Pietschmann, který se později odstěhoval do Litoměřic, vynikajícími zvonaři byli i další členové jeho rodiny. Posledním známým zvonařem v Kopci byl Josef Kittel, z jeho dílny se zachoval zvon odlitý v roce 1802 a umístěný v saském Neusalza. Josef Kittel zhotovil mnoho dalších zvonů, v roce 1810 také pro kostely v Pavlovicích a Drchlavě u Dubé.
V
Kopci se 14.2.1901 narodil Hans Schütz, pozdější bavorský
státní ministr.
Do
konce 2. světové války zde žili převážně Němci. Po porážce fašismu
následovalo vysídlení pohraničí. Přes obrovskou
propagandu a částečný návrat odsunutých Čechů zůstal kraj téměř liduprázdný.
Vysídlené Němce se nepodařilo nahradit českým obyvatelstvem. To znamenalo
zánik mnoha usedlostí a několika vesnic. Osadu Kopec by stihl podobný osud, kdyby hned
po válce o její malebné chaloupky neprojevili zájem první návštěvníci z vnitrozemí,
kteří je časem přeměnili na rekreační objekty. Přesto byla zbourána nejméně
polovina domů. Zachovala se kaplička z roku 1809 a z několika
restaurací pouze hostinec Focke, dnes
Hospoda U Oty.