Místní nářečí
Místní nářečí Dolní země se odlišují hlavně změnou samohlásek v kmenových slabikách mnoha slov. Proto je pro brtnický dialekt charakteristické dlouhé a otevřené "a", např.:
v Brtníkách: Karche, Saajche, Spaajk
v Krásné Lípě: Kärche, Sääjche, Spääjk
jinde se mění až na Korce, Kourche.Hlavním znakem dialektů Dolní země je na patře tvořené hrčivé rrr, které pochází z Rumburka (Rummorjch) jako centra a obyvatelům Dolní země vyneslo vedle jejich přezdívky "die Zwarnsäcke" také přízvisko "Edelroller" (kanárek). Dalším znamením je rovněž daleko vzadu tvořené patrové "l", které je možno zvláště pěkně slyšet ve slovech "Wullennd", Wullebruutl". Toto "l" se objevuje nejsilněji v okolí Vilémova. Brtníky, které leží uprostřed mezi Rumburkem a Vilémovem, musely vykazovat oba jazykové znaky, tím byli brtničtí zvlášť krásně zbarvenými vzácnými kanárky.
Všechna místní nářečí Dolní země jsou ale úzce příbuzná s hornolužickým dialektem. Tato společná skupina hornolužického nářečí je zase jen část slezských nářečí, která dosahují ze Slezska přes Lužici podél českých okrajových pohoří až k Labi, kde navazuje saské a krušnohorské nářečí.
Jestliže je pravda, že řeč je tím zvučnější, čím více se v ní vyskytuje a, o a u, pak je brtnické nářečí obzvláště zvučným jazykem v německém jazykovém prostoru.
Ukázky brtnického nářečí:
<< Zpět