Brtníky | Šternberk | Quo vadis, Brtníky? | Ota Prouza
Je neuvěřitelné, co se děje poslední dobou v Brtníkách. Během tří let zde bylo zničeno snad více kulturních památek jak za celou éru komunismu. Začalo to úmyslným zapálením dvou historických domů Na Růžku. Majitel neprojevil nejmenší snahu dát objekty po žhářském útoku do pořádku a nechal je napospas osudu. Když začaly rozpadající se budovy ohrožovat provoz na přilehlé komunikaci, zařídil jejich stržení, nejdříve podstávkového domu č.p. 176,
o rok později zlikvidoval dvě patra Staré pošty č.p. 175.
Stejně se děje s 300 let starou farou, kterou zapálil neznámý žhář v roce 2012. Církev nemá žádný zájem faru zachránit, dům je ponechán již třetí zimu bez střechy nepřízni počasí, sníh a mráz rozrušují zdivo, a je jen otázkou času, kdy se obvodové zdi samy zhroutí...
Bohužel, nejsou ničeny jen architektonické skvosty, ale i jiné památky, které byly až do nedávné doby pro Brtníky charakteristické.
Že byl v roce 1975 zbourán kostel sv. Martina a blízká hřbitovní kaple dnes již nikomu ani nepřijde. U cesty ke hřbitovu stojí opuštěný náhrobek rodiny továrníka Klingera, jako zázrakem přeživší odstřel kostela, s dochovanou sochou bílého anděla. Socha svou bělostnou čistotou zřejmě někoho hodně provokovala, proto ji musel alespoň počmárat a ušmudlat červenou barvou. Poničená socha teď jen nechápavě hledí k nebi s němou otázkou na rtech. Jaký osud ji ještě čeká?
Co se děje na hřbitově, je již za hranicí lidského chápání. Nenechaví lapkové a sběrači kovů odnesli ze hřbitova vše, co se dalo zpeněžit, a necítili stud ani před spícími nebožtíky. Jejich činy jsou o to hanebnější, že se jich dopouštějí na pietním místě, kde bychom se měli spíše tiše zastavit a zamyslet nad tajemstvím života a smrti, nad smyslem naší existence...
Ze hřbitova zmizely téměř všechny železné kříže a vrátka od kovového oplocení hrobů při hřbitovní zdi. Nejostudnější je naprostá devastace náhrobku místního faráře Aloise Maye, který byl pochován v roce 1899. Jeho hrob přežil v neporušeném stavu obě světové války, 60 let komunismu i 25 let postkomunismu. Před dvěma lety zmizel z náhrobku zdobný železný kříž a v roce 2014 byla ukradena i černá skleněná deska se jménem pana faráře.
V roce 2014 pokračovala rovněž likvidace Severočeské průmyslové dráhy. Byla zbourána nádražní budova v Zahradách a brtnické nádraží přišlo o přístřešek nad nástupištěm - typický znak všech staničních budov na této trati.
Nepředpokládám, že by se na pustošení Brtníků podíleli větší mírou místní obyvatelé. Brtníky nejsou v této zoufalé situaci samy, podobné jevy vidíme v každé obci Šluknovského výběžku.
Na vině je nejspíše celková situace v regionu, kam nesměřují investice státu na podporu zaměstnanosti a kulturního rozvoje, jen se vytvářejí podmínky pro výhodný byznys s ubytovnami pro nepřizpůsobivé občany, kteří sem proudí ve velkém. Ze Šluknovska se stala sociálně vyloučená lokalita, kde se šíří kriminalita, užívání drog, vandalismus. A rovněž tak neúcta k práci a veškerým hodnotám.
Ptám se ústy smutného anděla: Brtníky, kam kráčíte? Kdo zastaví lidskou bezohlednost a touhu po zmaru? Kdy začne vítězit slušnost, ohleduplnost, odvaha postavit se zlu? Máme ještě šanci? Psáno v roce 2017.Dodatek - rok 2020
Devastace Brtníků úspěšně pokračuje. Mocipáni se rozhodli, že po nich nezůstane kámen na kameni, a tak byla během ledna a února 2020 velmi rychle srovnána se zemí budova bývalé školy čp. 122. Dům, který patřil k historickému jádru obce, byl po nedávné rekonstrukci, měl novou střechu a nová okna, ale měl také smůlu, protože stál v Brtníkách. A Brtníky papaláše nezajímají, nikdo z nich tu nemá letní sídlo.
Šance na vítězství slušnosti a ohleduplnosti byla promarněna. Brtníky kráčejí do pr...
