Město Mikulášovice (dříve Nixdorf) leží v údolí Mikulášovického potoka v nadmořské výšce 414 m, žije v něm 2 430 obyvatel.
Město má čtyři místní části: Mikulášovice, Mikulášovičky, Salmov a Tomášov. Užívá se i dělení na Horní, Střední a Dolní.
První osadníci se na místě objevují v 11. století, pocházejí z německého Duryňska a živí se většinou jako uhlíři. Již v roce 1314 stojí v centru obce malý dřevěný kostelík zasvěcený sv. Mikuláši, v roce 1555 je místo něj postaven nový renesanční kostel, který byl později přestavěn v barokním slohu. Kostel sv. Mikuláše se stal dominantou města. Věž kostela je vysoká 60 m, varhany z roku 1901 jsou údajně třetí největší v Čechách. Obdivovat můžeme i dvě sochy z 18. století - sv. Jana Nepomuckého a Pannu Marii Neposkvrněnou.
|
|
Kostel v roce 1695 |
Jedna z prvních továren |
Obec se postupem času stávala průmyslovým centrem, v 18. století se zde rozvinulo nožířství a výroba punčoch. Nejstarší továrnu na ocelové výrobky založil Ignác Rösler v roce 1796.
V polovině 19. století měla pověst největšího ocelářského závodu Rakousko-Uherska. Další nožířská firma, Ignác Rösler a synové, se stala po roce 1945 součástí národního podniku Sandrik, v roce 1955 z ní byl vytvořen národní podnik Mikulášovický kovoprůmysl (MIKOV), který je dnes jediným pokračovatelem nožířské tradice v Mikulášovicích. V roce 1891byla v obci dokonce založena Průmyslová škola nožířská, v roce 1954 však byla přestěhována do Varnsdorfu.
V roce 1916 byly Mikulášovice jako druhá největší ves tehdejšího Rakousko-Uherska (7 km dlouhá) povýšeny na město. Tehdy zde žilo sedm tisíc obyvatel. Za 2. světové války byla v řadě továren zavedena válečná výroba, pracovalo v nich mnoho totálně nasazených a válečných zajatců. Po odsunu německého obyvatelstva po 2. světové válce došlo k mnohaletému úpadku obce. Téměř polovina domů a továren byla zbourána. Do dnešní doby se i tak zachovalo velké množství roubených chalup s podstávkami a několik zajímavých zděných staveb se secesními a klasicistními prvky.
|
|
Hvězdárna s lékárnou |
Továrna Ignaz Rösler a synové |
Svého času se město pyšnilo svou vlastní hvězdárnou, kterou nechal postavit místní lékárník Adolf Krause. Hvězdárna byla přistavěna k budově lékárny v roce 1913. Adolf Krause byl členem Světové astronomické společnosti, do jejíž hlavní hvězdárny v Berlíně posílal pravidelně svá pozorování. Jeho úmrtím v roce 1939 činnost hvězdárny v Mikulášovicích skončila. Lékárna fungovala ještě do 60. let 20. stol., kdy bylo její původní zařízení rozebráno a zničeno. V roce 1992 byla budova lékárny s hvězdárnou prohlášena kulturní památkou a
v roce 2012 připadla městu, které ji začalo opravovat. V roce 2014 byl pořízen nový dalekohled. Město chce tuto kulturní památku zpřístupnit turistům na začátku letní sezóny.
Článek v Děčínském deníku zde dne 10. března 2014 >>
V blízkosti městečka, směrem na Brtníky, stojí trojboká kaple Nejsvětější Trojice z roku 1741. V druhé polovině 20. stol. hrozila kapli demolice, koncem století byla opravena, ale od té doby se stává častým cílem zlodějů a vandalů. V květnu 1993 zde došlo k tragédii. Dva německé cyklisty zastihla v blízkosti kaple bouřka, ukryli se dovnitř, avšak blesk udeřil do mědí pokryté kopule. Jeden z chlapců byl na místě mrtev, druhý téměř oslepl. Příbuzní mrtvého chlapce umístili v kapli malou pamětní destičku a pravidelně k ní pokládali květiny. V roce 1997 však nalezli tabulku vytrženou ze zdi a roztříštěnou. Kaple bývala obklopena pěti lipami, proto se místu říká "U pěti lip".
|
|
Dřevěná rozhledna na Tanečnici |
Mikulášovice na poč. 20. stol. |
Tři kilometry západně od města, u samých hranic s Německem, se rozkládá mohutná žulová hora s čedičovými prostupy - Tanečnice. Zděná osmiboká rozhledna na jejím vrcholu (597 m) nahradila v roce 1905 dvě dřevěné předchůdkyně. Jedná se o nejsevernější rozhlednu v Čechách, která je vysoká 26 metrů, a poskytuje úchvatný výhled do českého i německého okolí .
Dřevěná vyměřovací věž stála na vrcholu již ve 30. letech 19. století. V roce 1885 vznikl v Mikulášovicích Okrašlovací a horský spolek, jehož hlavním cílem bylo vybudování nové rozhledny. Rok nato se začalo s výstavbou dřevěné věže, která měla důmyslně vyztuženou trámovou konstrukci ukotvenou navíc čtyřmi silnými dráty. První návštěvníci si věž vyzkoušeli na podzim roku 1886. V těsném sousedství bylo vystavěno malé občerstvení, jemuž se říkalo Chaloupka strýčka Toma. Stejné jméno získala i výletní restaurace, kterou si na vrcholu zbudoval hostinský Wenzel Pilz. Dřevěná rozhledna sloužila 17 let, na jaře 1903 ji však silně poškodila bouře, rozhledna byla uzavřena a brzy nato rozebrána. Stavba nové rozhledny na sebe nedala dlouho čekat a 28. května 1905 mohla být slavnostně předána veřejnosti. Věž dostala jméno po německém kancléři Bismarckovi. Na místě bývalé "Chaloupky", zničené požárem v roce 1946, byla v sedmdesátých letech postavena nová restaurace.