Obec Fukov (Fugau) o rozloze 177 ha se rozkládala v úzkém výběžku severně od Království
u Šluknova, ze tří stran obklopená územím Německa.

Přestala existovat v rámci "Akce Fukov" v letech 1956-1960. Ze vsi bylo vystěhováno
veškeré obyvatelstvo a území bylo připravováno k odstoupení NDR.

Název obce, die Fuge (štěrbina, skulina), vznikl podle tvaru území, na kterém byla založena,
a které výrazně vystupuje mimo naši republiku.Vzhledem k poloze obce se již dvakrát
uvažovalo o jejím připojení k Německu - poprvé v roce 1848, podruhé roku 1919. Místní
obyvatelé se však v obou případech v referendu vyjádřili pro zachování obce na území
Čech. V roce 1945 toho museli litovat, když byli donuceni opustit své domovy a odejít za
hranici, která jejich ves ze tří stran obklopovala.

První písemná zmínka o Fukovu pochází z roku 1410. Základem osídlení byl lenní statek
Fuge (Fuga), který roku 1474 udělili saští vévodové Arnošt a Albrecht Niklovi a Jorgovi
Kadaunům pro ně a jejich dědice. Tehdy k němu patřily čtyři selské grunty, v roce 1654 se
však uvádí již 14 hospodářství.

Nacházel se tu vrchnostenský dvůr a do konce 17. stol. dokonce tvrz. K původnímu
vrchnostenskému majetku patřil také obilní mlýn s pilou u řeky Sprévy. Mezi prvními
osadníky byli jistí Fischerové, kteří vlastnili mimo jiné tzv. Fischerhütte, jeden z nejstarších
domů ve vsi. V roce 1716 byl fukovský dvůr zrušen a na jeho rozdělených pozemcích
vznikla dominikální osada Nový Fukov, která se rychle rozvíjela. Rozdělení na Starý a
Nový Fukov bylo používáno až do 20. století. Starý Fukov ležel mezi saskou železnicí a
Sprévou, Nový Fukov od tratě směrem ke Království.

V roce 1766 se v obci uvádějí 72 domy, z toho 37 v Novém Fukově. V roce 1833 žilo ve
Fukově celkem 690 obyvatel ve 129 domech, v roce 1843 již 820 obyvatel ve 131 domech a
roku 1898 to bylo 823 obyvatel ve 143 domech.

Nový Fukov	Starý soud

Zdrojem obživy obyvatelstva bylo hlavně zemědělství, dobytkářství, práce v lese, domácké
tkalcovství a běličství, později těžba a zpracování syenitu. V 19. století byly ve Fukově
založeny dvě textilní továrny. K roku 1890 nacházíme v obci 2 pekaře, 3 řezníky, mlýn s
pilou, 6 krejčích a švadlen, 3 ševce, 4 kameníky, 2 truhláře, 5 hostinských, 4 krupaře a 9
obchodníků. Před rokem 1938 se obyvatelé sdružovali v osmi spolcích.

Územím obce procházela okresní silnice ze Šluknova do Oppachu a Budyšína, a železniční
trať mezi Taubenheimem a Neusalzou. V obci sídlilo oddělení hraniční finanční stráže,
celnice a od roku 1894 poštovní úřad.

Luteránská víra se zde udržovala dlouho do 17. století a rekatolizace byla ukončena až roku
1697. V 18. století byla vystavěna ve středu Starého Fukova kaple a kousek od ní vyrostl v
letech 1784-1788 kostel sv. Václava. U kostela byl založen roku 1788 hřbitov, na němž byla
v roce 1881 vystavěna křížová cesta. Bohoslužby v kostele se konaly do roku 1946.

Kostel a fara ve Fukově	Fukovský hřbitov

Nejstarší školní budova byla postavena v roce 1728. Koncem 18. století byla vystavěna ve
středu Starého Fukova nová škola (pozd. čp. 24), ve které se vyučovalo do roku 1884, kdy
obec vybudovala novou moderní školu, otevřenou v roce 1885. Stará škola již
nedostačovala počtu školních dětí. V letech 1750-1789 byl fukovským školmistrem
Zacharias Sieber, který vystudoval v Praze a ve Fukově působil současně jako soudní písař.
Po výstavbě kostela se stal prvním zdejším varhaníkem a vedení školy po něm převzal učitel
Wenzel Kohout (činný v letech 1789-1840).

Restaurace Hopfenberg	Fukov 1937

Katastrofou pro Fukov byl poválečný odsun sudetských Němců, kteří tvořili podstatnou část
místního obyvatelstva, a okleštění výběžku v rámci ochrany hranic. Až do roku 1945 stálo
ve Fukově 141 domů, ve kterých žilo téměř 800 obyvatel. Většina soukromých budov,
pozemky a živnosti byly v roce 1945 konfiskovány a jejich němečtí majitelé vyhnáni ze vsi,
která zůstala téměř liduprázdná. V roce 1949 zde žilo jen 96 osob. Dosídlení obce ztěžovala
hlavně špatná dopravní dostupnost. V té době existovalo v obci 107 neosídlených domů, z
nichž bylo odvezeno veškeré vybavení. Některé byly rozebrány jako zdroj levného
stavebního materiálu, jiné zbořeny a použity na palivové dříví, zbytek chátral bez užitku.
Malý počet obyvatel byl roku 1950 důvodem ke zrušení MNV Fukov a převedení obce pod
správu MNV v Království.

Na počátku 50. let rozhodlo Ministerstvo stavebního průmyslu o plošné demolici
nevyužitých budov v pohraničí a obec byla dále pomalu likvidována. Ještě v roce 1956 však
měla asi 120 domů, ze tří čtvrtin neobyvatelných. Zničený Fukov se zanedbaných kostelem
v centru začal být státu na obtíž. Fukovský výběžek totiž komplikoval ochranu hranic.
V průběhu roku 1956 byl vypracován dokument "Návrh na úpravu hraniční čáry mezi ČSR
a NDR v okrese Rumburk", který předpokládal vzájemnou výměnu některých území a v
případě Fukova by znamenal odtržení fukovského výběžku od českého území. Ze vsi bylo
vystěhováno veškeré obyvatelstvo a území bylo připravováno k odstoupení NDR. K dohodě
však nakonec nedošlo. Rozpadající se fukovské domy již nebyly znovu osídleny. Území
bylo prohlášeno za zakázané hraniční pásmo. Dne 23.9.1960 byl zlikvidován i fukovský
kostel a po kdysi prosperující obci nezbylo nic než tichý tok Sprévy a náznaky několika
základů odstraněných domů.

 

Čerpáno z Děčínských vlastivědných zpráv:
DVZ 2/2000 - Petr Joza: "Akce Fukov" aneb Konec jedné vesnice
DVZ 2/2002 - Hana Slavíčková: Fukov - krátká a povšechná zpráva o zaniklé nejsevernější obci na území Čech
DVZ 2/2004 - Jana Břečková: Kostel sv. Václava ve Fukově

 

Fukov v místním tisku >>

Fukov dnes >>