Osada, kdysi ležící na říčce Křinici západně od Kyjova při soutoku Brtnického a Bílého potoka na hranici s Německem, bývala součástí obce Doubice.

Písemně je poprvé připomínána v roce 1547, obyvatelé se původně živili mýcením lesů a lovem lososů a pstruhů v řece Křinici, později lámáním kamene. Místo Zadní Doubice bylo v nářečí známo jako "Kirnschtmühlen"(Křinické mlýny). V roce 1846 zde fungovala hájovna s možností ubytování, později získala právo točit také pivo. V roce 1890 stálo v obci 7 domů a žilo 26 obyvatel, v roce 1932 zde bylo napočítáno 37 obyvatel. Zajímavé je, že děti ze Zadní Doubice navštěvovaly školu v saském Hinterhermsdorfu, a obyvatelstvo se vzdorně hlásilo k českým evangelíkům.

V 19. století existovalo pravidelné dostavníkové spojení z Krásné Lípy, ve 20. století pak autobusová doprava na trase Fukov - Český mlýn.

Po roce 1945 byla obec vysídlena a zanikla. 1. října 1996 zde byl obnoven hraniční přechod pro pěší turisty.

Český mlýn

V Zadní Doubici stávala vyhlášená restaurace Český mlýn, která byla poprvé otevřena v roce 1836, ještě v původním stavení mlýna.

Jako mlýn a pila však sloužilo stavení od pradávna, o jeho založení neexistují žádné písemné záznamy, neboť staré pozemkové knihy shořely v roce 1604 při požáru zámku Hohnstein. Jediný doklad, který mlýn zmiňuje, je zámecká úřední kniha z roku 1547. V té se objekt uvádí jako vodní pila, od roku 1588 i jako mlýn na mouku, poslední ze sedmi mlýnů na Křinici na české straně. Mlýny v této oblasti zaznamenává i Oederova mapa z roku 1592. Tyto mlýny (původně pily) jsou tak staré, jako je staré plavení dříví na řece Křinici a obchodní styky s blízkým Saskem. Je proto možné, že vznikly již kolem roku 1400.

Mlýn však tehdy nehrál příliš významnou roli, důležitější byl nepochybně jeho soused po proudu, tzv. "Dolní mlýn" (Niedermühle), první mlýn na saské straně, který byl pravděpodobně jedním z nejstarších z kdysi čtrnácti mlýnů na Křinici. Historie obou mlýnů je úzce spjatá. Mezi majiteli mlýnů na horní Křinici se často opakuje jméno Puttrich.

V roce 1800 byl majitelem obou stavení mlynář Puttrich a při mlýnu byla zřízena i níťárna. Mlynář nezanechal mužského potomka, odkázal proto oba mlýny svým vnučkám, jedna dostala Dolní mlýn, druhá Český mlýn, kterému se tehdy říkalo Mittelmühle (Prostřední mlýn). Lidová slovesnost líčí tyto ženy jako zlé a hašteřivé, po celý život proti sobě kuly pikle a dělaly si naschvály. Když v roce 1860 vyhořel Dolní mlýn a v roce 1863 postihl stejný osud i Český mlýn, vynořily se pomluvy, že šlo o žhářství.

V roce 1863 byl Český mlýn znovu postaven, ale pouze jako hospodářské stavení, neboť při minimálním vodním spádu mlýnský provoz nevydělával. Kolem roku 1900 dostal oficiální oprávnění provozovat hospodu, byl přestavěn a stal se známým pod jménem "Český mlýn" jako turistický hostinec.

V roce 1910 je uváděn jako majitel Českého mlýna Anton Rothe. Hostinec se stává cílem mnohých poutníků, kteří přicházeli jak z české, tak německé strany. Tisíce těchto turistů se staly nedělními hosty bývalého mlýna a vracely se pravidelně na kratší odpočinek. Český mlýn získal vynikající pověst nejen jako oblíbené letovisko, ale svou dobrou polohou lákal i k zimním vyjížďkám na saních. A široko daleko nebylo žádného kuželkářského nebo bruslařského klubu, který by neprožil pár šťastných víkendů právě tady.

V roce 1930 byl Český mlýn zcela restaurován a získal punc alpského stavení s barevnými okenicemi a moderním vnitřním vybavením. Stěny zdobily různé nápisy:

"Tak jako potůček protéká lesy, tak mlýn tu zdraví své hosty."
"Nepěstuj tu žádnou politiku! Příteli, odpočiň si a vypij si své pivo." (kolem roku 1940)

Za 2. světové války zde byla zřízena zotavovna pro německé důstojníky. Po válce byli majitelé vyhnáni a mlýn chátral. V roce 1950 byl zbourán spolu s domy v Zadní Doubici pro údajnou možnost ukrývání diversantů.

Niedermühle

Poslední majitelka mlýna, paní Lea Peschke, v roce 1995

Má překrásnou polohu v údolí říčky Křinice, obklopen zalesněnými kopci, asi 1 km od hraničního přechodu v Zadní Doubici. Je to jeden z nejstarších mlýnů na Křinici, zmiňován již v roce 1547, ale původ bude možná starší. To se potvrdilo v průběhu velkých povodní v roce 1927, kdy byly odkryty stopy středověkého opevnění. Tehdy povodeň zničila hráz, mlýnský náhon a mlýn umístěný pod mostem.

Původně sloužil jako katr a mlýn, měl dvě vodní kola, jedno pro mletí mouky, druhé pro pilu.
V roce 1860 vyhořel, ale poškození nebylo velké, větší škody vznikly pouze na západním štítu, a proto mohl být rychle opraven. V roce 1922 bylo zrušeno mletí mouky, mlýn od té doby používal jen jeden chod na pohon dřevoobráběcích strojů a generátoru. Majitelé se živili hlavně zemědělstvím, pěstovali brambory a zelí, měli jednoho koně, dvě krávy a pozemek 1,6 ha. Po pustošivé povodni v roce 1927 musela celá rodina včetně tří dětí tvrdě pracovat, aby se vymanila ze vzniklých dluhů.

Po staletí byl mlýn v držení rodiny Peschke a jejích předků (Hohfeld, Puttrich, Dressler). Pouze na začátku 20. stol. do roku 1911 jej vlastnil William Hohne, který tu provozoval mlýn a hospodu. V roce 1911 koupil mlýn nazpět Friedrich Wilhelm Peschke. Byl to vášnivý cestovatel a milovník starožitností, který mj. založil muzeum v Hinterhermsdorfu, ale jeho vášeň vedla k zanedbání provozu pily a jejímu zadlužení. Mlýn si od něho koupil nejstarší syn Gottfried Wilhelm Peschke. V roce 1963 Gottfried zemřel a manželka Herta se vzdala dědictví ve prospěch jeho sourozenců, Ley a Eugena.

Lea měla přednost, neboť Eugen žil od roku 1960 v emigraci, ale v roce 1966 se vrátil do NDR. V dalších letech nastaly lepší časy, protože zavedená výroba kartonů na balení umělých květin vydělávala tolik, že sourozenci mohli splatit hypotéku. Eugen zemřel v roce 1979, Lea zůstala ve mlýně sama, ale zajetou výrobu nepřerušila. V roce 1982 však byla poškozena turbína a nato musel být provoz pily ukončen. Mlýn zůstal bez elektřiny a vodovodu. Lea zemřela v zimě 2002 v 92 letech.

Vytrvalosti a odhodlání posledních potomků mlynáře Peschkeho vděčíme za to, že se mlýn zachoval až do dnešních dnů v nedotčeném stavu. Od roku 2001 probíhají v areálu mlýna rekonstrukční práce.

Niedermühle v obrazech

Den mlýnů v Niedermühle - 16.5.2016

 

Pochod smrti

V Temném dole, nedaleko Zadní Doubice, se nachází zajímavá památka na 2. světovou válku. Kdysi zde stával dřevěný kříž, připomínající zavraždění osmi vězňů na pochodu smrti z koncentračního tábora Schwarzheide v roce 1945. Kříž však těžko odolával nepřízni počasí i vandalů, a tak byl v roce 2005  nahrazen kamenným památníkem.

Pochod smrti, který vyšel z koncentračního tábora Schwarzheide, pobočného tábora Sachsenhausen, umístěného asi 50 km severně od Drážďan, patřil k jednomu z nejdelších válečných pochodů smrti. Němci zahájili evakuaci tábora před postupující Rudou armádou 19. dubna 1945, pochod vězňů trval 19 dní a skončil 7. května 1945 v Terezíně.

Podstatnou část tábora Schwarzheide tvořilo tisíc mladých židovských vězňů, kteří tam byli odvezeni na práci z Osvětimi. Jejich úkolem bylo odklízení trosek vybombardované továrny na výrobu syntetického benzínu "Brabag". Z tábora hnali příslušníci SS  skupinu asi 600 mužů, v níž byli Češi, Francouzi, Poláci, Holanďané i Němci. Mezi Čechy byla asi polovina Židů.
21. dubna 1945 prošla kolona Saupsdorfem a pokračovala na Hinterhermsdorf, 23. dubna se u bývalých hranic s Československem zhroutilo 8 vězňů, kteří byli zastřeleni a u lesní cesty zahrabáni. Na tomto místě, v Temném dole, stojí nyní památník těmto obětem. Denně se tenčící průvod pokračoval na Chřibskou, Varnsdorf a Terezín. Posledního dne války se dočkala pouhá polovina ze 600 mužů, ostatní cestou zahynuli vyčerpáním nebo byli postříleni.

Na pomníku jsou vytesána jména všech osmi zastřelených mužů, většinu z nich tvořili Židé: Kurt Altschul z Prahy, Herbert Altschul z Prahy, Pavel Fischer z Havlíčkova Brodu, Bedřich Kaufmann z Prahy, Vilém Slatin z Prahy, Karel Teichner z České Skalice, vězeň Meciejski z Polska a neznámý vězeň z Francie.